Správně přečtené slovo nemusí být snadné slovo
Představme si dva čtenáře, kteří mají přečíst stejný odstavec. Oba vysloví všechna slova správně. Jeden ale postupuje téměř automaticky, zatímco druhý jednotlivá slova pomalu rozpoznává a kontroluje. Pokud hodnotíme pouze chyby, mohou jejich výsledky vypadat stejně. Zkušenost se čtením je přitom velmi odlišná.
Právě proto se dyslexie nedá posuzovat jen podle toho, zda člověk zaměňuje písmena nebo komolí slova. Potíže mohou spočívat také v rychlosti rozpoznávání slov. Výraz „poskakující písmenka“ je srozumitelná kulturní zkratka, ale nevystihuje podstatu dyslexie: ta není definována jako viditelný pohyb znaků na stránce.
Co se po 23 letech změnilo
International Dyslexia Association schválila 22. října 2025 revidovanou definici, která navázala na její verzi z roku 2002. Odborné vysvětlení změn vyšlo v dubnu 2026 v časopise Annals of Dyslexia. Jde tedy o aktualizaci významného odborného rámce, nikoli o právě oznámenou změnu všech diagnostických pravidel na světě.
Definice popisuje přetrvávající obtíže při čtení slov a jejich správném zápisu, které mohou zasahovat přesnost, rychlost nebo obojí. Výslovně také uvádí, že jejich podoba závisí na systému psaného jazyka. Rychlost ovšem odborníci neobjevili až nyní: starší definice už zmiňovala plynulost. Revize přesněji odděluje jednotlivé stránky čtenářského výkonu.
Když čtení zůstává pomalé
U zkušeného čtenáře se mnoho známých slov rozpoznává rychle a bez vědomého skládání jednotlivých hlásek. Při méně automatickém čtení může člověk dospět ke správnému výsledku, ale potřebuje na něj více času. Rozdíl se pak projeví zejména u delších textů nebo úkolů, které mají časový limit.
Samotné pomalé čtení však ještě není diagnóza. Záleží na věku, zkušenosti, obtížnosti textu, výuce i na tom, zda potíže přetrvávají. Revidovaná definice zdůrazňuje obtíže navzdory výuce, která funguje u vrstevníků. Odborné posouzení proto musí sledovat širší obraz než rychlost jednoho přečteného odstavce.
Záleží také na jazyce
Psané jazyky se liší tím, jak pravidelně jejich znaky odpovídají výslovnosti. Angličtina má mnoho nepravidelností, takže rozpoznat správnou výslovnost neznámého slova může být náročné. Ve finštině, španělštině nebo italštině bývá vztah mezi písmeny a hláskami předvídatelnější.
V takových jazycích mohou čtenáři s dyslexií dosahovat poměrně dobré přesnosti, zatímco výraznější problém zůstává v rychlosti. Není to pravidlo pro každého jednotlivce, ale důležitý důvod, proč nelze jeden obraz dyslexie přenášet beze změny mezi jazyky. Počet chyb může zachytit jen část obtíží.
Inteligence není vstupenkou k uznání problému
Další změnou je vypuštění odkazu na jiné kognitivní schopnosti. Starší formulace popisovala čtenářské obtíže jako často nečekané vzhledem k těmto schopnostem. Podle vysvětlení IDA to přispívalo k používání rozdílu mezi IQ a výkonem ve čtení při identifikaci dyslexie, pro které není dostatečná opora.
Obtíže se čtením slov se objevují napříč různými kognitivními profily. Z obecné inteligence nelze spolehlivě odvodit jejich povahu ani to, jak člověk odpoví na cílenou podporu. Dítě by proto nemělo nejprve dokazovat, že je „dost chytré“, aby jeho potíže se čtením byly brány vážně.
Jeden problém může mít více příčin
Dyslexie se často spojuje s obtížemi při práci se zvukovou strukturou jazyka: například s rozlišováním a využíváním hlásek, z nichž se slova skládají. Nová definice připomíná, že tyto potíže jsou časté, ale ne univerzální. Zahrnuje také zpracování významových částí slov, například kořenů a přípon.
Příčiny popisuje jako souhru genetických, neurobiologických a environmentálních vlivů během vývoje. Neexistuje tedy jeden mechanismus, který by vysvětlil všechny případy. Zmínka o prostředí zároveň neznamená, že dyslexii jednoduše způsobuje špatná výchova nebo že ji lze odstranit pokynem, aby dítě více četlo.
S pomocí se nemá čekat na selhání
Požadavek přetrvávajících obtíží může znít jako důvod nejprve vyčkávat. Autoři však výslovně odmítají přístup „počkáme, až dítě selže“. Podpora jazyka a počátečního čtení má největší význam právě v raných letech vzdělávání, přestože cílená pomoc může být důležitá i později.
Praktickým důsledkem revize je pozornější pohled na to, co dítě skutečně zvládá. Vedle správnosti je potřeba sledovat tempo a pokrok při vhodné výuce. Čtenář, který nedělá nápadné chyby, může potřebovat pomoc stejně jako ten, jehož obtíže jsou slyšet v každé větě. Správný výsledek totiž ještě neříká, jak dlouhou cestou k němu musel dojít.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], International Dyslexia Association – Definition of Dyslexia, adopted October 22, 2025 [2], Annals of Dyslexia – Defining dyslexia: 2025 revision, DOI 10.1007/s11881-026-00363-4 [3], Reading and Writing – Operationalization, validation, and universalization of the 2025 IDA definition of dyslexia, DOI 10.1007/s11145-026-10796-3 [4], International Dyslexia Association – Explanation of the 2025 Dyslexia Definition [5], International Dyslexia Association – 2002 Definition Consensus Project [6] img ai generated
