Hurikán Melissa byl jen posledním důkazem toho, že planeta už „vaří“ sama sebe. Ale proč se to děje a jak hluboké jsou tyto změny?
Když oceán ztrácí roli klimatické brzdy
Oceány absorbují zhruba 90 % tepla, které vzniká v důsledku globálního oteplování. To by mohlo být dobrou zprávou – kdyby tento proces měl limit. Jenže nemá.
Podle NOAA Climate Prediction Center vzrostla průměrná teplota povrchu světových oceánů od roku 1990 o 1,3 °C. Tato energie se uvolňuje v podobě vodní páry, která napájí hurikány, cyklóny i extrémní bouře.
„Oceán už nefunguje jako klimatický tlumič,“ varuje klimatologka Kerry Emanuel z MIT. „Začíná se chovat jako zesilovač.“
Melissa byla typickým příkladem: nadmořská teplota vody přes 31 °C jí dodala tolik latentního tepla, že se během 48 hodin proměnila z běžné tropické deprese v hurikán páté kategorie.
Hurikány zrychlují, varovná doba se zkracuje
Podle studie Nature Communications (2024) vzrostl počet hurikánů, které během 24 hodin zesílily o více než 55 km/h, o třetinu oproti 80. letům. Tento jev meteorologové označují jako rapid intensification – a je to noční můra krizového plánování.
Dřív trvalo bouři tři až čtyři dny, než dosáhla vrcholu. Dnes k tomu stačí méně než dva.
Klimatologové z NOAA dodávají, že extrémně teplé vody v Karibiku a západním Atlantiku vytvářejí tzv. hluboké vrstvy tepla – vodní sloupce, které zůstávají horké i pod hladinou. Když se hurikán pokusí sám sebe ochladit, naráží pod sebou na další horkou vodu.
Výsledek? Bouře, která se neunaví.
Energie z hlubin
Na rozdíl od 20. století, kdy hurikány čerpaly energii jen z horních 50 metrů moře, dnes díky oteplení proniká teplo až do hloubky 200 metrů.
Podle výzkumu Scripps Institution of Oceanography (2025) se tato energie kumuluje a může z jediné bouře udělat „vícenásobnou“ událost – cyklón, který se znovu zformuje poté, co se zdánlivě rozpadl.
Melissa byla prvním hurikánem, u kterého byl tento efekt prokázán satelitně: po ztrátě oka se během šesti hodin opět reorganizovala a zesílila.
Když příroda reaguje zpětnou vazbou
Vědci stále zkoumají, zda je tento vývoj lineární, nebo zda jsme překročili určitý bod zlomu.
Podle IPCC (2023) se pravděpodobnost extrémních bouří stupňuje nelineárně – s každým dalším desetinným stupněm globální teploty o 15 % víc.
Znamená to, že pokud svět překročí hranici oteplení o 1,5 °C, může se výskyt hurikánů kategorie 4 a 5 zdvojnásobit.
Melissa tedy nebyla výjimkou. Byla předzvěstí.
Co s tím může lidstvo dělat
Klimatologové zdůrazňují, že největší síla hurikánů je paradoxně v tom, jak zřetelně odhalují naši zranitelnost.
Lepší satelitní systémy, prediktivní modely a mezinárodní spolupráce sice zvyšují schopnost reagovat, ale pokud teplota oceánů dál poroste, půjde spíš o „hašení požáru mořem“.
Podle studie University of Reading (2025) by snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 mohlo omezit nárůst mořského tepla o 30 %.
Zatím to ale vypadá, že planeta vaří dál – a hurikány jsou její vřeštící varovný ventil.
Více ze speciálu Hurikán Melissa jako symbol extrémního počasí
➡️ Jak se rodí monstrum: anatomie hurikánu Melissa
➡️ Bouře a lidé: jak Jamajka čelila Melisse
➡️ Když se oceán změní v laboratoř chaosu: Hurikán Melissa a nová éra extrémního počasí
➡️ Může se podobná bouře zrodit i v Evropě? (připravujeme)
Zdroje:
NOAA Climate Prediction Center (2025): Ocean Heat Content and Atlantic Hurricane Trends.
Nature Communications (2024): Rapid Intensification of Tropical Cyclones in a Warming Climate.
IPCC AR6 Synthesis Report (2023).
Scripps Institution of Oceanography (2025): Subsurface Ocean Heating and Energy Retention.
MIT Atmospheric Science Lab: Tropical Cyclone Energy Flux Study (Emanuel et al.).
University of Reading, Climate Systems Analysis Unit (2025).