Kulomety kosily pěchotu, dělostřelectvo měnilo krajinu v krátery – a myšlenka obrněného stroje, který by dokázal překonat terén a ochránit vojáky, začala získávat konkrétní obrysy.
Britové pracovali na pásových tancích, jejichž označení „tank“ mělo původně maskovat skutečný účel projektu. V Rusku se mezitím rodila konstrukce, která šla úplně jiným směrem. Říkalo se jí Tsar Tank – doslova „Carův tank“ – a svým vzhledem připomínala spíš obří válečnou tříkolku než klasický obrněnec.
Devítimetrová kola a motor ze Zeppelinu
Tsar Tank, známý také jako Lebeděnkův tank nebo pod přezdívkou „Netopyr“, byl monstrózní i na dnešní poměry. Dvě přední kola měla průměr přibližně 9 metrů. Celý stroj byl dlouhý kolem 17–18 metrů, široký zhruba 9 metrů a vážil asi 60 tun. Zadní část podpíralo menší kolo, které sloužilo k vyvažování konstrukce.
Autorem návrhu byl ruský inženýr Nikolaj Lebeděnko, který na projektu spolupracoval s dalšími techniky, mimo jiné s Nikolajem Žukovským, Borisem Stečkinem a Alexandrem Mikulinem. Každé z obřích kol poháněl motor o výkonu přibližně 240–250 koní, údajně adaptovaný z motorů ukořistěných z německé vzducholodi Zeppelin.
Na pevné půdě měl stroj dosahovat rychlosti kolem 17 km/h. Na svou dobu to nebylo zanedbatelné číslo – zejména u tak rozměrné konstrukce. Posádku mělo tvořit minimálně deset mužů. Výzbroj představovaly kulomety umístěné v horní věži i v bočních postranních výčnělcích, které měly zajišťovat krycí palbu.
Na papíře to vypadalo impozantně.
MOHLOB Y SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Car Mikuláš II. a model na podlaze
Projekt získal podporu samotného cara Mikuláše II., což vysvětluje i jeho populární označení Tsar Tank. Lebeděnko prý panovníkovi předvedl funkční zmenšený model, který si car nechal předvést přímo na podlaze paláce. Miniatura bez problémů překonávala překážky z knih a dalších předmětů.
Princip se zdál geniálně jednoduchý: obří kola přejedou zákopy, překážky i rozbahněný terén, zatímco obrněná konstrukce ochrání posádku před palbou.
Mikuláš II. byl natolik přesvědčen, že projektu poskytl značné finanční prostředky – uvádí se částka kolem 250 000 rublů, což byla na tehdejší poměry velmi vysoká suma. Výroba probíhala v utajení a jednotlivé součástky byly maskovány jako komponenty pro lodní či průmyslové stroje.
Rusko chtělo technologický trumf.
Den, kdy fyzika zvítězila nad ambicí
První polní test proběhl 27. srpna 1915. Zpočátku vše vypadalo nadějně. Tsar Tank se pohyboval po dřevěné cestě přes bažinatý terén, dokonce přejel menší překážky a porazil strom. Pak ale sjel do mokřadu.
Zadní menší kolo se zabořilo do měkké půdy. Těžiště stroje bylo posunuto příliš dozadu a celá konstrukce se ocitla v pasti. Obří přední kola se sice dál otáčela, ale nedokázala zbytek stroje z bahna vytáhnout. Výkon motorů nestačil a konstrukční koncepce se ukázala jako zásadně problematická.
Test skončil fiaskem.
Proč to nemohlo fungovat
Na první pohled se může zdát, že problém spočíval jen v nedostatečném výkonu. Ve skutečnosti šlo o hlubší konstrukční nedostatky.
Kolový systém byl extrémně citlivý na rozložení hmotnosti. Pokud se zadní část zabořila, přední kola ztratila účinný tah. Navíc obří rozměry znamenaly, že stroj představoval snadný cíl pro těžké dělostřelectvo. Zásah do jednoho z předních kol by pravděpodobně celý tank okamžitě vyřadil z provozu.
Zatímco britské pásové tanky rozkládaly hmotnost na větší plochu a dokázaly se lépe pohybovat v rozbahněném terénu, Tsar Tank vsadil na gigantismus. A ten se ukázal jako slepá ulička.
Zapomenutý kolos
Po neúspěšném testu se objevily úvahy o přepracování konstrukce. Někteří zastánci projektu věřili, že úpravy by mohly stroj zachránit. Vrak byl dokonce nějaký čas hlídán, aby nepadl do nepovolaných rukou.
Pak ale přišla ruská revoluce. Projekt ztratil podporu i prioritu. Tsar Tank zůstal stát v bažině, kde postupně chátral, až byl v roce 1923 rozebrán na šrot.
Nikdy nebyl nasazen v boji.
Technologická kuriozita, nebo poučení?
Dnes se Tsar Tank často uvádí jako symbol megalomanie a přehnané víry v „zázračné řešení“. Zároveň je ale fascinujícím dokladem doby, kdy se vojenské technologie teprve hledaly a experimenty byly odvážné, někdy až na hraně absurdity.
V prostředí totální války vznikaly konstrukce, které balancovaly mezi genialitou a omylem. Tsar Tank patří do druhé kategorie – ale jen o pár konstrukčních rozhodnutí.
Jeho příběh připomíná, že velikost sama o sobě není výhodou. A že i nejambicióznější projekt může ztroskotat na obyčejném bahně.
MOHLO BY SE VAM TAKE LÍBIT
Zdroje: Tank Archives, War History Online, Amusing Planet, foto wikimesia commons
