Vědci hlásí zvýšený výdej plynů, deformaci povrchu a neobvyklé seizmické vibrace. Co se děje v nejstarším a nejmocnějším vulkanickém systému Země?
O sobě dává vědět dávný obr
Sopka Toba, rozkládající se na Sumatře, je považována za největší známý supervulkán na Zemi. Její poslední erupce měla sílu odpovídající přibližně 2 800 gigatunám TNT – více než tisíckrát víc než výbuch sopky Krakatoa.
Po tisíciletí se zdála klidná, ale podle analýzy Indonesian Center for Volcanology z roku 2025 se její kaldera opět zvedá o 2–3 centimetry ročně. To naznačuje, že se pod povrchem hromadí tlak. Současně dochází k mírnému zvýšení emisí oxidu siřičitého a k registraci stovek drobných otřesů, které dříve chyběly.
Jak vypadá supervulkán zevnitř
Podle nových dat z hloubkového seismického snímkování sahá magmatická komora Toba až do hloubky 50 kilometrů. Je propojena s druhou, částečně ztuhlou vrstvou magmatu, která se ohřívá z nového přítoku horkého materiálu z pláště.
Tento jev vědci označují jako rejuvenaci magmatického systému – proces, při němž se ztuhlá magma znovu roztavuje a nabývá viskozity schopné vyvolat výbuch.
Modely ukazují, že pod kalderou se v současnosti může nacházet asi 50 kubických kilometrů roztaveného magmatu – množství srovnatelné s objemem aktivní Etne, ale v desetinásobné hloubce.
Je erupce nevyhnutelná?
Ne. Zatím ne.
Geologové z USGS upozorňují, že zvýšená aktivita nemusí nutně znamenat blížící se výbuch. Supervulkány často procházejí cykly „nafukování a splasknutí“, kdy tlak v magmatické komoře kolísá.
Problémem je, že systém Toba má mimořádně dlouhou „paměť“. Poslední výbuch před 74 000 lety zanechal stopu v celé atmosféře – popel se našel až v Indii a Africe. Globální teploty tehdy klesly o víc než 3 °C a genetické studie naznačují, že lidská populace mohla klesnout na pouhých několik tisíc jedinců.
Dnes mají vědci mnohem lepší nástroje k monitorování, ale zároveň přiznávají, že předpovědět erupci tohoto měřítka je stále téměř nemožné.
Co nám Toba připomíná
Toba je nejen geologickou hrozbou, ale i učebnicí o tom, jak křehká je rovnováha planety.
Její současná aktivita slouží jako připomínka, že v hlubinách Země stále pracují síly, které formují kontinenty, mění klima a ovlivňují život, aniž bychom si toho všimli.
Pro vědce představuje tato „probouzející se paměť Země“ jedinečnou šanci pochopit, jak supervulkány dýchají – a možná i včas rozpoznat varovné signály dřív, než se zopakuje historie.
To, že Toba znovu ožívá, neznamená bezprostřední katastrofu, ale důkaz, že naše planeta je stále aktivní laboratoří.
Každý její otřes nám připomíná, že Země není hotové dílo – je to proces. A dokud dýchá, učí nás pokory.
Zdroje
Indonesian Center for Volcanology and Geological Hazard Mitigation (CVGHM), Toba Caldera Monitoring Report, 2025.
U.S. Geological Survey (USGS), Global Volcanic Hazards Assessment, 2024.
Nature Geoscience, Vol. 17 (2025): “Rejuvenation of the Toba Magmatic System.”
NASA Earth Observatory, Satellite Observation of Toba Gas Emissions, 2025.
Oxford University, Department of Earth Sciences, Thermal Evolution of Supervolcanic Systems, 2024.