Nejstarší mapa světa: Proč Babylon umístil sám sebe do středu reality

Kruh světa, jehož středem je moc

Takzvaná babylonská mapa světa, pocházející přibližně ze 6. století př. n. l., je vyrytá do hliněné tabulky. Dnes je uchována v Britském muzeu. Na první pohled působí jednoduše: kruh představující známý svět, kolem něj prstenec „hořké řeky“ – oceánu – a několik trojúhelníkových výběžků na okraji.

Ve středu mapy se nachází Babylon.

To není náhoda. Pro tehdejší Mezopotámii byl Babylon nejen městem, ale symbolem civilizovaného světa. Umístění do geometrického středu mapy nebylo geografickým rozhodnutím. Bylo prohlášením.

Mapa zde nepopisuje realitu. Mapa ji definuje.

Geografie jako ideologie

Mapa nezobrazuje vzdálenosti ani přesné směry. Nejde o navigační nástroj. Je to konceptuální model světa. Okraje jsou označeny jako vzdálené, neznámé oblasti – často spojované s mýty a chaosem.

To, co je uprostřed, je řád. To, co je na periferii, je nejistota.

Tento princip se v dějinách opakuje. Středověké evropské mapy typu „T-O“ zobrazují Jeruzalém jako centrum světa. Čínské mapy dynastie Ming kladou do středu říši středu. Kartografie se tak stává nástrojem kulturní dominance.

Kdo určuje střed, určuje význam.

Prostor jako mentální konstrukce

Moderní archeologie a dějiny vědy ukazují, že mapy nikdy nebyly neutrální. Jsou to mentální modely, které odrážejí hodnoty své doby. I dnešní světové mapy nesou stopy politických rozhodnutí – například projekce Mercator zvýrazňuje Evropu a Severní Ameriku, zatímco rovníkové oblasti opticky zmenšuje.

Babylonská tabulka je tak nejen historickou kuriozitou. Je to jeden z prvních dokladů toho, že člověk nevytváří mapy jen proto, aby zachytil prostor. Vytváří je proto, aby mu dal strukturu.

Mapa, která předpověděla budoucnost: omyl, který se po staletích ukázal jako pravdivý

Jak víme, co mapa znamenala

Interpretace vychází z kombinace klínopisných textů a kontextu mezopotámské kosmologie. Text na tabulce obsahuje popisy jednotlivých oblastí i mytologické odkazy. Analýza materiálu i stylu datuje vznik do novobabylonského období.

Archeologové zároveň upozorňují, že mapa není úplná – část textu chybí. Výklad se proto opírá o rekonstrukci, nikoli o stoprocentní jistotu. Přesto je zřejmé, že nejde o praktický geografický plán, ale o kosmologický diagram.

Mapa jako nástroj kontroly reality

Když dnes otevřeme atlas, očekáváme objektivitu. Ale už samotná volba projekce, hranic nebo názvů je rozhodnutím. Mapy mohou legitimizovat územní nároky, definovat centra moci nebo vytvářet iluzi přirozeného pořádku.

Babylonská mapa světa ukazuje, že tento princip není moderní. Je starý tisíce let. Kontrola prostoru znamená kontrolu vyprávění. A kontrola vyprávění znamená kontrolu reality.

Co zůstává otevřené

Někteří badatelé se přou o přesný význam trojúhelníkových výběžků na okraji mapy. Představují konkrétní regiony? Mytické ostrovy? Symbolické hranice světa? Odpověď není jednoznačná.

Stejně tak zůstává otázkou, zda byla mapa určena pro širší publikum, nebo šlo o vzdělávací či rituální artefakt pro omezený okruh elit.

Nejstarší mapa světa nám nepředává jen obraz starověké krajiny. Předává nám obraz toho, jak civilizace chápe samu sebe.

Možná tedy mapy nikdy nebyly o tom, kde věci jsou.
Možná byly vždy o tom, kdo je důležitý.

Mapa, která změnila hranice Evropy: jak chyba kartografa rozpoutala staletý spor

^{Zdroj: Britannica, World History, BBC, img ai generated leonardo ai}