A podle nových výzkumů se rychle mění způsobem, který vědce znepokojuje: získává rozsáhlou odolnost vůči antibiotikům.
Studie publikovaná v roce 2022 v časopise The Lancet Microbe analyzovala genomy 3 489 kmenů S. Typhi z let 2014–2019 v Nepálu, Bangladéši, Pákistánu a Indii. Výsledek? Prudký nárůst tzv. XDR variant – tedy „extensively drug resistant“ kmenů, které jsou odolné vůči většině běžně používaných antibiotik.
A to je problém, protože antibiotika jsou zatím jedinou účinnou léčbou tyfu.
Nemoc, která formovala dějiny
Tyfus není nová hrozba. Historické záznamy naznačují, že epidemie tyfové horečky se objevovaly už ve starověku. Někteří historici dokonce spekulují, že tzv. athénský mor během peloponéské války v 5. století př. n. l. mohl být právě tyfus – i když definitivní důkaz chybí.
V 19. století se tyfus stal symbolem špatné hygieny v rychle rostoucích průmyslových městech. Před érou antibiotik dosahovala úmrtnost neléčených případů až 10–20 procent. Ve velkých vlnách dokázal zabíjet tisíce lidí ročně. Ještě na začátku 20. století byl v Evropě a USA běžnou součástí veřejnozdravotních statistik.
Zlom přineslo zlepšení kanalizace, přístup k čisté vodě a později antibiotika. Nemoc nezmizela, ale stáhla se především do oblastí s nedostatečnou hygienickou infrastrukturou.
Dnes se ročně hlásí přes 13 milionů případů, přičemž největší zátěž nese jižní Asie, která tvoří přibližně 70 procent globálních případů.
Co znamená „extensively drug resistant“?
Klasická léčba tyfu spočívala dlouhá desetiletí v podávání antibiotik jako ampicilin, chloramfenikol nebo trimetoprim/sulfamethoxazol. Postupně se však objevovala rezistence, a tak lékaři přešli na novější generace – fluorochinolony a třetí generaci cefalosporinů.
Jenže právě tyto „záložní“ léky začaly ztrácet účinnost.
XDR (extensively drug resistant) kmeny jsou rezistentní nejen vůči původním antibiotikům první linie, ale i vůči těm novějším. Dlouho zůstával poslední perorální možností makrolid azithromycin.
Jenže i zde vědci nyní pozorují mutace, které mohou účinnost tohoto léku ohrozit.
Pokud by se tyto mutace spojily s již existující XDR variantou, svět by se ocitl v situaci, kdy by perorální léčba tyfu prakticky neexistovala.
Jak rychle se rezistentní kmeny šíří?
Nejde jen o lokální problém. Od roku 1990 bylo zaznamenáno téměř 200 případů mezinárodního přenosu vysoce rezistentních kmenů. Nejčastěji do jihovýchodní Asie a subsaharské Afriky, ale případy byly hlášeny i ve Velké Británii, USA nebo Kanadě.
V globalizovaném světě, kde je cestování běžnou součástí života, už infekce neznají hranice. Pandemie COVID-19 ukázala, jak rychle se mohou patogeny šířit. Tyfus sice není přenášen vzduchem – šíří se kontaminovanou vodou a potravinami – ale mezinárodní mobilita zvyšuje pravděpodobnost importovaných případů.
Evropa sice nemá endemický výskyt, ale každoročně registruje desítky až stovky importovaných případů, většinou u cestovatelů vracejících se z rizikových oblastí.
Proč bakterie vítězí nad léky?
Antibiotická rezistence není náhlá katastrofa. Je to pomalý evoluční proces.
Bakterie se množí rychle a při každém dělení může vzniknout mutace. Pokud je člověk léčen antibiotiky, přežijí pouze ty bakterie, které mají genetickou výhodu – tedy rezistenci. Ty se pak dál šíří.
Problém zhoršuje:
nadměrné předepisování antibiotik
samoléčba bez kontroly
nekvalitní zdravotní systémy
nedostatečná regulace prodeje léků
Antibiotická rezistence je dnes jednou z hlavních příčin úmrtí na světě – podle některých odhadů si vyžádá více obětí než HIV/AIDS nebo malárie.
Tyfus je jen jedním z příkladů širšího trendu.
Jsme bezmocní?
Ne tak docela.
Existují tyfové konjugované vakcíny (TCV), které dokážou výrazně snížit výskyt onemocnění. Pákistán byl první zemí, která zavedla rutinní očkování proti tyfu do národního imunizačního programu. Další země jej postupně následují.
Studie z Indie například odhadla, že plošné očkování dětí v městských oblastech by mohlo snížit výskyt a úmrtnost až o 36 procent.
Světová zdravotnická organizace předkvalifikovala několik vakcín a jejich dostupnost se postupně rozšiřuje. Klíčem je ale globální přístup – nestačí chránit jen bohaté regiony.
Návrat do éry před antibiotiky?
Otázka nezní, zda tyfus vyvolá novou pandemii podobnou COVID-19. Způsob přenosu je jiný a hrozba není akutně globální. Otázka je jiná: Co se stane, pokud postupně ztratíme účinnost antibiotik?
Tyfus je připomínkou toho, že moderní medicína stojí na relativně křehkém základu. Antibiotika nejsou nevyčerpatelný zdroj. Pokud přestanou fungovat, některé nemoci se mohou vrátit do podoby, jakou měly před sto lety.
A historie ukazuje, že bez léčby může být tyfus smrtelný až v pětině případů.
Pomalá krize, která není vidět
Tyfus dnes není titulní stránkou novin v Evropě. Nepůsobí dramaticky. Nepřenáší se vzduchem. Nevytváří okamžité kolapsy zdravotních systémů.
Ale antibiotická rezistence je tichá, kumulativní hrozba.
A pokud se bude šířit rychleji, než dokážeme vyvíjet nové léky nebo rozšiřovat očkování, může se „starověký zabiják“ znovu stát symbolem něčeho, co jsme považovali za vyřešené.
Zdroje: Science Alert, Mayo Clinic, Centers for Disease Control and Prevention, WHO, img ai generated leonardo ai








