Bankrot, který předcházel císařské koruně
Joshua Abraham Norton býval úspěšným obchodníkem. V polovině 19. století žil v San Francisku, městě, které díky kalifornské zlaté horečce rychle bohatlo a přitahovalo podnikatele z celého světa. Norton do Kalifornie přišel po letech strávených v jižní Africe a dokázal zde vybudovat značný majetek.
Jeho podnikatelskou kariéru však ukončil riskantní obchod s rýží. Když se na trhu objevil nedostatek této základní potraviny, Norton se pokusil získat kontrolu nad jejími zásobami a vydělat na očekávaném růstu cen. Situace se ale vyvinula opačným směrem. Na trh dorazily další dodávky, ceny klesly a obchodník utrpěl značné ztráty.
Následovaly soudní spory a finanční problémy, které vyústily v jeho bankrot. Norton se na čas stáhl z veřejného života. Když se v září 1859 znovu objevil na stránkách sanfranciských novin, nevracel se už jako podnikatel. Oznámil, že se ujímá vlády nad Spojenými státy jako císař Norton I.
Dekret, který měl ukončit americkou demokracii
Norton svou novou roli nepojal jako pouhý společenský žert. Začal vydávat proklamace, v nichž vystupoval jako legitimní panovník a vyjadřoval se k fungování státu. Dne 12. října 1859 zveřejnil list San Francisco Daily Evening Bulletin jeho nařízení, kterým prohlásil americký Kongres za zrušený. Norton argumentoval politickou korupcí, stranickými konflikty a selháváním veřejných institucí. Podle jeho představ bylo třeba dosavadní politické uspořádání nahradit takovým, které bude lépe sloužit obyvatelům země.
Z praktického hlediska se nestalo vůbec nic. Kongres pokračoval v činnosti, prezident James Buchanan zůstal v úřadu a žádná státní instituce Nortonovu proklamaci neuznala. Pro samotného Nortona to však nebyl důvod přestat. Postupně vydával další nařízení, svolával politická shromáždění a vyjadřoval se k veřejným záležitostem. Jeho císařství existovalo pouze na papíře, přesto se v San Francisku stávalo stále viditelnější součástí městského života.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Císař bez paláce, který se stal městskou celebritou
Norton chodil ulicemi v uniformě připomínající vojenský oděv, účastnil se veřejných událostí a vystupoval s důstojností, jakou považoval za příslušnou svému postavení. Neměl skutečný panovnický příjem ani státní pokladnu. Přesto mu místní obchodníci někdy poskytovali služby, restaurace jej přijímaly jako hosta a někteří podnikatelé dokonce uznávali zvláštní platidla vydávaná jeho jménem.
Proč jej obyvatelé města tolerovali? San Francisco druhé poloviny 19. století bylo prostředím plným přistěhovalců, dobrodruhů, podnikatelů a výrazných individualit. Norton zde představoval zvláštní kombinaci pouliční celebrity, společenské kuriozity a živé připomínky politického absurdna. Ne všichni jej samozřejmě obdivovali a část veřejnosti jej vnímala jako výstředního člověka. Pozoruhodné však je, že se kolem něj vytvořil poměrně stabilní okruh sympatií.
Když jej v roce 1867 jeden z policistů nechal zadržet, vyvolalo to veřejnou kritiku. Místní tisk se postavil na Nortonovu stranu a policejní vedení se nakonec omluvilo. Muž, jehož císařskou autoritu nikdo oficiálně neuznával, tak dokázal přimět skutečné představitele městské moci k ústupku.
Některé jeho nápady byly překvapivě rozumné
Nortonova veřejná vystoupení se netýkala jen jeho smyšleného panovnického postavení. Podporoval například lepší propojení San Franciska s protějším břehem zálivu. Právě proto bývá dodnes spojován s myšlenkou mostu přes Sanfranciský záliv. Pozdější San Francisco–Oakland Bay Bridge byl otevřen až v roce 1936, dlouho po Nortonově smrti.
To samozřejmě neznamená, že císař most navrhl v jeho konečné podobě nebo že byl jediným člověkem, který podobnou stavbu prosazoval. Jeho představy ale zapadají do dlouhé historie plánů, jak překonat vodní překážku oddělující San Francisco od Oaklandu.
Při práci s Nortonovým životopisem je ostatně důležitá jedna zvláštnost. V dobových novinách se objevovalo množství dekretů připisovaných císaři, které mohli vytvářet i samotní redaktoři. Některé slavné výroky a nařízení tedy nemusely pocházet přímo od něj. Historický Norton je dost pozoruhodný i bez dodatečně přikrášlených legend.
Pohřeb, na který přišlo město
Joshua Norton zemřel v lednu 1880 poté, co zkolaboval na ulici. Nevlastnil žádné impérium a jeho skutečný majetek byl velmi skromný. Přesto jeho smrt vyvolala v San Francisku mimořádnou pozornost. Na poslední rozloučení přišly tisíce lidí. Město se loučilo s člověkem, kterého po dvě desetiletí potkávalo na ulicích a který se stal součástí jeho vlastní identity.
Nortonův příběh přitom vypovídá o něčem širším než o jednom excentrickém muži. Ukazuje, že společenské postavení nemusí vždy vycházet z formální autority. Někdy vzniká i z dlouhodobé veřejné pozornosti, místní tradice a ochoty lidí přijmout neobvyklou společenskou roli. Spojené státy jeho císařství nikdy neuznaly. San Francisco si však svého jediného císaře pamatuje dodnes.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], San Francisco Museum – Norton I, Emperor of the United States [2], San Francisco Museum – Gold Rush Chronology 1857–1861 [3], The Emperor Norton Trust – Was Emperor Norton Channeling George Washington?, analýza původní proklamace z 12. října 1859 [4]. img ai generated
