Právě do tohoto světa se v roce 1872 narodila Julia Morgan. A místo aby s pravidly polemizovala, udělala něco mnohem účinnějšího. Ignorovala je.
Inženýrka mezi samými muži
Julia Morgan nastoupila na University of California, Berkeley, kde studovala stavební inženýrství. V posluchárnách byla téměř vždy jedinou ženou. Nejenže studium dokončila – v roce 1894 promovala jako jediná žena ve svém ročníku. V době, kdy se technické vzdělání žen považovalo spíš za kuriozitu než za profesní přípravu, šlo o výjimečný krok.
Její talent byl zřejmý i mentorům. A jeden z nich jí poradil něco, co znělo téměř absurdně:
ať zkusí přijímací zkoušky na École des Beaux-Arts v Paříži – nejprestižnější architektonickou školu světa.
Byl tu ovšem drobný detail.
Ženy tam nikdy nepřijímali.
Škola, která ženy nechtěla
Když se koncem 19. století École des Beaux-Arts poprvé otevřela ženám alespoň formálně, Julia Morgan zkoušky složila. Neúspěšně. Skončila těsně pod čarou. Při druhém pokusu znovu neprošla. Historici se shodují, že její práce byla hodnocena přísněji než práce mužských uchazečů.
Zkusila to potřetí.
Tentokrát skončila 13. z téměř čtyř set uchazečů. Škola už nemohla předstírat, že tam nepatří. Julia Morgan se stala první ženou přijatou ke studiu architektury na École des Beaux-Arts.
Studium mělo další háček: studenti museli absolvovat před třicítkou. Morganové bylo pětadvacet. Na program, který jiným trval podstatně déle, měla necelých pět let.
Zvládla ho.
A v roce 1902 se stala první ženou, která zde architekturu úspěšně dokončila.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Rosalind Franklin: Žena, bez níž bychom možná dodnes nerozuměli DNA
Talent, který se osvědčil při katastrofě
Po návratu do Kalifornie pracovala krátce v architektonickém ateliéru. Její nadřízený o jejích schopnostech mluvil s uznáním – a zároveň poznamenal, že jí může platit téměř nic, protože je žena. Julia Morgan si to zapamatovala. A odešla.
V roce 1904 se stala první licencovanou architektkou v Kalifornii a otevřela si vlastní kancelář v San Franciscu.
O dva roky později město zasáhlo jedno z nejničivějších zemětřesení v amerických dějinách. Zemětřesení roku 1906 zničilo velkou část San Francisca a následné požáry zabily tisíce lidí.
Zatímco se budovy hroutily, zvonice na Mills College v Oaklandu, navržená Julií Morgan z železobetonu, zůstala stát. Bez zásadního poškození. V době, kdy byl železobeton stále považován za experimentální technologii, to byl zásadní důkaz.
Její architektura obstála tam, kde jiné selhaly.
Architektka, která stavěla pro lidi, ne pro slávu
Po zemětřesení se její kariéra rozběhla naplno. Morganová se podílela na obnově hotelů, škol, kostelů i univerzit. Navrhla desítky budov YWCA, které poskytovaly ženám bezpečný prostor v době, kdy taková místa téměř neexistovala.
Jejím nejambicióznějším projektem se stal Hearst Castle – rozsáhlé sídlo mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta, na kterém pracovala téměř tři desetiletí.
Celkem navrhla přes 700 staveb. Mnohé z nich stojí dodnes.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Dnes oslavujeme její genialitu. Ve své době byla poctivou dělnicí vědy – Marie Curie, jak ji neznáte
Uznání, které přišlo pozdě
Julia Morgan odešla do důchodu v roce 1951 a zemřela v roce 1957. Její jméno zůstalo dlouho známé hlavně odborníkům. Teprve v 80. letech začali historici architektury znovu objevovat rozsah její práce.
V roce 2014 jí American Institute of Architects udělil AIA Gold Medal, nejvyšší ocenění americké architektury. Jako první ženě v historii. Posmrtně.
Tiché vítězství betonu a výpočtů
Julia Morgan nebojovala manifesty ani projevy. Nepsala pamflety o rovnoprávnosti. Její odpovědí byly budovy, které nespadly. Výpočty, které fungovaly. Stavby, které přežily otřesy, čas i změny vkusu.
Možná právě proto její příběh působí tak silně i dnes.
Ne proto, že by dokazoval, že ženy „mohou“.
Ale proto, že ukazuje, co se stane, když se talentu přestane klást do cesty pohlaví.
Zdroj: Britannica [téma], Pioneering Woman of America Architecture [téma], California Museum [téma]
