Ekologové i mykologové dnes vědí, že v zimě se příroda nezastavuje – jen mění rytmus. Stromy „dýchají“ pomaleji, komunikují kořeny a připravují se na nový cyklus života.
Lesní podzemní síť
Pod zemí existuje neviditelná infrastruktura, kterou vědci nazývají mykorhizní síť.
Tvoří ji miliony jemných vláken hub, která propojují kořeny stromů do rozsáhlého systému sdílení živin a informací.
Pomocí této sítě si stromy předávají signály o stresu, nedostatku vody nebo napadení škůdci.
Kanadská bioložka Suzanne Simard ji nazvala „Wood Wide Web“ – dřevnatý internet planety.
V zimě, kdy fotosyntéza téměř ustává, nabývá tato síť zvláštního významu. Stromy omezují výdej energie, ale zároveň udržují komunikační spojení. Starší jedinci tak mohou vyživovat mladší, dokud se světlo nevrátí.
Dýchání beze zvuku
I když listy opadnou, stromy dýchají dál. Tempo jejich buněčného metabolismu se podle studií snižuje o desítky procent — u některých druhů až o 80 %.
Kořeny a kmeny stále přijímají kyslík a uvolňují oxid uhličitý, jen pomaleji. Tento „tichý dech“ lesa má překvapivý dopad na klimatické modely: výzkumy z Institutu Maxe Plancka ukazují, že zimní respirace stromů tvoří až desetinu celkové uhlíkové výměny lesních ekosystémů.
Les tedy skutečně „dýchá“, i když je jeho dech pro lidské smysly nepostřehnutelný.
Spánek jako strategie přežití
Zimní spánek není nečinnost, ale aktivní úsporný režim.
Stromy v reakci na pokles světla a teploty mění chemické složení buněk:
zvyšují obsah cukrů a aminokyselin, které působí jako přirozené nemrznoucí látky,
uzavírají průduchy a omezují tok vody,
aktivují geny zodpovědné za odolnost vůči mrazu.
Teprve když délka dne opět překročí kritickou hranici, receptory v pupenech vyšlou signál k „probuzení“. Tento mechanismus je tak přesný, že se některé druhy probouzejí na den přesně, i když jsou přeneseny do jiného klimatu.
Tajná řeč kořenů
Výzkumy publikované v Nature Communications prokázaly, že stromové kořeny si vyměňují chemické a elektrické impulzy, podobné nervovým signálům u živočichů.
V praxi to znamená, že les reaguje jako celek: pokud je napaden jeden strom, okolní jedinci zvýší produkci ochranných látek dříve, než se hmyz skutečně rozšíří.
Tento princip sdílené reakce připomíná kolektivní imunitu ekosystému.
Z evolučního hlediska je právě tato spolupráce důvodem, proč staré lesy přežívají klimatické výkyvy lépe než monokultury – jejich „komunikace“ je mnohem hustší.
Zimní klid jako pulz planety
Když se planeta ochladí, neznamená to, že přestane žít. Pod vrstvou sněhu probíhají chemické i elektrické procesy, které udržují lesní ekosystém v rovnováze.
Zima je obdobím ticha, regenerace a sdílení energie – něčím, co má blíže k dechu než ke spánku.
Z globálního pohledu se dá říci, že právě zimní období představuje okamžik, kdy se Země „nadechuje“. Když na jaře začne vydechovat, obnoví se fotosyntéza a nový cyklus může začít.
Zimní les není mrtvý, jen tichý
Pod povrchem se propojují kořeny, houby i mikroorganismy v jemné síti, která zajišťuje výměnu energie a informací. Z pohledu vědy i filozofie jde o dokonalou lekci rovnováhy – život pokračuje i v klidu, a planeta se nadechuje v rytmu, který jsme teprve začali chápat.
Zdroje
Simard, S., Finding the Mother Tree: Discovering the Wisdom of the Forest, Knopf, 2021.
Wang, T. et al., Controls on winter ecosystem respiration in temperate and boreal ecosystems, Biogeosciences, 2011, DOI: 10.5194/bg-8-2009-2011
Zha, J., Zhuang, Q., Microbial dormancy and its impacts on northern temperate and boreal terrestrial ecosystem carbon budget, Biogeosciences, 2020, DOI: 10.5194/bg-17-4591-2020
Karban, R., Plant Sensing and Communication, University of Chicago Press, 2015, DOI: 10.7208/chicago/9780226264844.001.0001