Přesto kolem roku 1300 jejich velká sídliště jako Mesa Verde náhle ztichla a tisíce lidí zmizely. Jak je možné, že takto vynalézavý národ opustil vše, co vybudoval, a proč se už nikdy nevrátil?
Fascinující na této zmizelé civilizaci je už její jméno. Termín „Anasazi“ totiž pochází z jazyka Diné (Navajo) a bývá překládán jako „pradávní nepřátelé/outsidéři“. Sami potomci této kultury – dnešní pueblo národy (Hopi, Zuni, Tewa aj.) – proto preferují označení Ancestral Puebloans. V hopijské tradici se setkáte i s výrazem Hisatsinom („Lidé dávných časů“). V článku proto používáme primárně „Ancestral Puebloans“.
Od košíkářů k mistrům zdiva: cesta podle Pecos Classification
Archeologové popisují vývoj pomocí tzv. Pecos Classification: od období Basketmaker (polousedlí lovci-sběrači a košíkáři) přes Pueblo I–III, kdy vznikají nadzemní kamenné komplexy, rozvíjí se keramika (typické black-on-white), a objevují se kivy – kruhové, částečně zapuštěné obřadní prostory se symbolickým sipapu (otvor do „světa předků“). Z pithousů (polopodzemních domů) se postupně stávají vícepatrové domy se společnými dvory.
Skalní města, která berou dech
Nejznámější „adresou“ této civilizave je Mesa Verde v Coloradu: Cliff Palace s více než stovkou místností a desítkami kiv zasazených do obřího pískovcového převisu.
Na vrcholu moci stála na jihovýchodě Nového Mexika Chaco Canyon – mozek celé sítě. Zdejší great houses (např. Pueblo Bonito) měly stovky místností a několik pater; z Chaca navíc vybíhaly rovné cesty mířící desítky kilometrů krajinou k dalším centrům. Přesnost plánování, měřítko staveb a opakované přestavby naznačují vyspělou organizaci i silné obřadní zázemí.
Na Fajada Butte v Chaco Canyonu se světlo procházející mezi kamennými deskami promítá na dvojici spirál tak, že vyznačuje slunovraty a rovnodennosti. „Sun Dagger“ sloužil jako kalendář propojený s obřady a zemědělskými cykly – ukázka toho, že astronomie byla součástí architektury i rituálního života.
V období Pueblo III (12.–13. stol.) „lezou“ vesnice na útesy. Věžové kivy, obranné zdi a situování do těžko přístupných výklenků naznačují rostoucí hrozby – ať už kvůli nájezdům, tlaku sousedů, nebo sporu o zdroje. V terénu přibývá dokladů požárů, přestaveb na pevnostní dispozice a náhlých opuštění jednotlivých míst.
Jak z pouště udělat zahradu
Významnou část obživy tvořily „tři sestry“ – kukuřice, fazole a dýně. V suchu fungovalo terasování, záchytné nádrže a drobné kanály, které rozváděly vzácnou dešťovou vodu k polím na náhorních plošinách i v úžlabinách. Díky přebytkům bylo možné skladovat a obchodovat – a udržet větší, trvale osídlené komunity.
Sucho bylo pravděpodovně jedním z největších problému, s kterými se obyvatelé pouště potýkali. Dendrochronologie (datování letokruhů) ukazuje, že tato civilizace opakovaně narážela na epizody extrémního sucha – včetně mimořádně dlouhé suché periody v poslední čtvrtině 13. století, kdy více než dvě dekády chyběla vláha.
V systému závislém na zachytávání srážek to znamenalo kolaps výnosů, vyčerpání půdy i dřeva (na stavby a topivo bylo třeba svážet trámy ze vzdálených lesů) a řetězec migračních rozhodnutí.
Pozdně třinácté století proto nese více traumatických stop na kosterních pozůstatcích (fraktury lebek, skalpování), známky anémie a dětské podvýživy. Některé lokality působí, jako by je lidé opustili ve spěchu – v domě zůstává nářadí i zásoby. Ústní tradice však dodává, že část předmětů byla ponechána záměrně jako rituální „uzavření“ místa.
Obchod, který spojoval poušť s mořem i Mesoamerikou
Archeologické nálezy svědčí o rozsáhlých výměnných sítích: do Chaca a okolí proudily tyrkys, mořské mušle, měď a dokonce tropičtí papoušci (macaw) přes zprostředkovatele. Prestižní dary i dálkové kontakty posilovaly vliv center, sjednocovaly symboly moci a propojovaly pouštní komunity s odlehlými oblastmi.
Kolem roku 1300 jsou největší sídliště v oblasti Four Corners převážně opuštěná. Nejde ale o náhlé „zmizení“. Komunity se přesunuly – zejména do údolí Rio Grande a dalších oblastí – a navázaly tam na své tradice (kivy, společné dvory, keramika). Z pohledu dneška je to příběh adaptace a transformace, nikoli kolapsu.
Co zůstalo dodnes
Mesa Verde je od roku 1906 národní park – nejrozsáhlejší soubor skalních měst v Severní Americe.
Chaco Culture získalo status UNESCO pro svou výjimečnou urbanistickou koncepci, astronomické vazby a síť dálkových cest.
Pueblo národy (Hopi, Zuni, Tewa aj.) stále pěstují kukuřici, udržují obřady a rozvíjejí řemesla – nejpřesvědčivější důkaz, že příběh Ancestral Puebloans pokračuje.
Ancestral Puebloans byli mistři adaptace: zkrotili vodu v poušti, budovali vícepatrové domy a proměnili architekturu v kalendář. Jejich „odchod“ z útesových paláců je kapitolou velké migrace vyvolané souhrou klimatu, vyčerpání zdrojů, konfliktů a nemocí. Příběh neskončil – proměnil se.
Seriál Zmizelé civilizace dejin
Zdroje: National Park Service – Cliff Dwellings Overview (Mesa Verde), Cliff Palace (Mesa Verde), Mesa Verde, Chaco Culture National Historical Park, UNESCO – Chaco Culture World Heritage, NPS History (Chaco) – Fajada Butte Solstice Marker, High Altitude Observatory (NCAR) – The Sun Dagger, Crow Canyon Archaeological Center – Megadrought & dendro data:, Antiquity (Cambridge University Press) – Castle Rock Community & dendrochronologie (studie), Foto: Wikimedia Commons