Člověk, kterému Britové svěřili tajemství
George Blake prožil život, který by se snadno vešel do špionážního románu. Narodil se v Rotterdamu, za druhé světové války působil v odboji a později se dostal do britských tajných služeb. V době studené války však začal předávat citlivé informace Sovětskému svazu. Jeho činnost ohrozila britské operace i lidi, kteří v nich pracovali. Když byla jeho spolupráce odhalena, soud jej v roce 1961 odsoudil k souhrnnému trestu 42 let odnětí svobody.
Rozsudek byl mimořádně vysoký. Pro britské úřady měl případ zásadní význam, protože Blake nebyl náhodným informátorem, ale člověkem s přístupem k citlivé práci MI6. V očích sovětských představitelů se naopak stal úspěšným agentem. Blake sám později líčil své rozhodnutí jako ideologickou volbu, ačkoli takové sebeospravedlnění nijak nemaže skutečné škody způsobené vyzrazením tajných informací.
GEORGE BLAKE, FOTO PICRYL
Pět let z dvaačtyřiceti
Blake skončil ve věznici Wormwood Scrubs v západním Londýně. Tam se setkal s dalšími vězni, mezi nimiž byli také odpůrci jaderných zbraní Michael Randle a Pat Pottle. Oba se rozhodně nehlásili k sovětské tajné službě. Podle jejich pozdějšího vysvětlení jim vadila mimořádná délka Blakeova trestu a začali na jeho případ pohlížet jako na otázku lidskosti trestání.
Další postavou byl Ir Sean Bourke, který se s Blakem znal z vězení a později sehrál zásadní roli v přípravě útěku. Tím vznikla neobvyklá skupina: sovětský agent a lidé, kteří mu nepomáhali proto, že chtěli sloužit Sovětskému svazu. Jejich motivace nezbavovala Blakea odpovědnosti za špionáž, ale ukazuje, že dějiny studené války nelze vždy jednoduše rozdělit na dva poslušné bloky.
Útěk přes zeď
Večer 22. října 1966 se Blake dostal z věznice přes vnější zeď s pomocí improvizovaného žebříku. Podrobnosti operace působí spíš jako práce odhodlaných amatérů než dokonale připravená tajná akce. Při seskoku ze zdi si Blake poranil zápěstí. Přesto se mu podařilo dostat k připravenému vozidlu a zmizet z bezprostředního okolí věznice.
Veřejnost se brzy dozvěděla, že jeden z nejznámějších odsouzených špionů je na svobodě. Pro britské úřady to byla mimořádná ostuda. Ukázalo se, že vysoký trest a pověst nebezpečného vyzvědače automaticky neznamenají vysokou úroveň každodenního zabezpečení. K útěku přispěla i představa dozorců, že odsouzený na tak dlouhou dobu už nemá reálnou naději uniknout.
Z londýnských úkrytů za železnou oponu
Následující týdny strávil Blake v úkrytech, kde mu pomáhala síť příznivců. Později byl převezen z Británie v obytném vozidle, prošel přes západní Evropu do východního Německa a odtud pokračoval do Sovětského svazu. Podle historického přehledu britské vlády připravovali cestu zejména Bourke, Randle a Pottle, přičemž operace nebyla zorganizována KGB jako klasická profesionální extrakce agenta.
Blake nakonec žil v Moskvě až do smrti v roce 2020. V sovětském a následně ruském prostředí byl oceňován, zatímco v Británii zůstal symbolem jedné z bolestných zrad studené války. Jeho útěk současně vyvolával další otázku: proč byli lidé ochotni riskovat vlastní svobodu kvůli člověku, s jehož politickými činy se neztotožňovali?
Zvláštní morální paradox
Blakeův případ není příběhem nevinného vězně unikajícího nespravedlnosti. Byl odsouzen za skutečnou špionáž a jeho činnost měla vážné důsledky. Přesto mu pomohli lidé, kteří odmítali mimořádnou délku trestu a vnímali svůj čin jako osobní morální rozhodnutí. Není nutné s nimi souhlasit, abychom pochopili, proč jejich motivace zůstává historicky tak neobvyklá. V jedné vězeňské zdi se tehdy protnuly ideologie, osobní loajalita a otázka, kde končí odpor k trestu a začíná pomoc člověku odpovědnému za zradu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], UK Government History – What's the Context? 22 October 1966: spy George Blake escapes from Wormwood Scrubs [2], BBC News – Obituary: George Blake [3]. img ai generated
