• Úvod
  • Mapa stránky
Úvod
Mapa stránky
  • Úvod
  • Mapa stránky
Úvod
Mapa stránky

Fyzika > Hluboký vesmír > Vesmír / všchny články

Z vesmíru přiletěla částice s energií padajícího předmětu. Ani po 35 letech nevíme odkud

V říjnu 1991 přístroj v americké poušti zachytil něco, co se vymykalo představám o kosmickém záření. Jediná částice nesla energii srovnatelnou s pohybujícím se předmětem, přestože byla nepředstavitelně menší než zrnko prachu. Dostala jméno Oh-My-God a její původ zůstává záhadou. Později vědci objevili dalšího podobného návštěvníka.

15. 10. 2026

Neviditelný návštěvník nad pouští

Patnáctého října 1991 zaznamenal experiment Fly's Eye v americkém Utahu krátký světelný signál v atmosféře. Na obloze se neobjevil žádný ohnivý balvan a nic nedopadlo do kráteru. Přístroje zaznamenaly nepatrné záblesky fluorescence, které vznikly při průchodu spršky částic vzduchem. Tu spustila jediná mimořádně energetická částice kosmického záření. Když fyzikové zrekonstruovali její energii, vyšlo jim číslo, které působilo téměř absurdně.

Původní částice měla podle rekonstrukce energii přibližně 320 exaelektronvoltů, tedy 3,2 × 10²⁰ elektronvoltů. V běžných jednotkách je to přibližně 51 joulů. Taková energie není ničím zvláštním pro předmět, který se pohybuje nebo padá. Jenže tady ji nesl objekt tak malý, že jde o svět částicové fyziky. Právě tento nepoměr z něj udělal legendu známou jako částice Oh-My-God.

Jak lze změřit něco, co vůbec nevidíme

Kosmické záření tvoří energetické částice přicházející z vesmíru. Když některá z nich narazí vysoko nad Zemí do atomového jádra v atmosféře, zahájí řetěz srážek. Z jediné příchozí částice vzniká rozsáhlá sprška druhotných částic, která se rozvíjí směrem k povrchu. Experiment Fly's Eye sledoval ultrafialové světlo vznikající při excitaci molekul dusíku podél dráhy takové spršky.

Detektor tedy samotnou původní částici nechytil do krabičky. Z tvaru a jasnosti atmosférické stopy odborníci zpětně vypočítali, jak silná musela být částice, která ji vyvolala. Taková rekonstrukce vyžaduje kalibraci a pracuje s nejistotami měření, ale zaznamenaná energie byla přesto mimořádná. Výsledky byly zveřejněny až poté, co je výzkumníci důkladně prověřili.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

Čekali černou díru, našli hvězdnou továrnu. Vzdálená galaxie možná vyslala částici duchů

Kdo dokáže vyrobit takovou energii

Při extrémních energiích hledají astrofyzikové možné urychlovače mezi nejdramatičtějšími objekty vesmíru: aktivními jádry galaxií, prostředím černých děr či dalšími mohutnými astrofyzikálními zdroji. Potíž je v tom, že elektricky nabité částice na cestě vesmírem ovlivňují magnetická pole a navíc mohou ztrácet energii při interakci s fotony kosmického mikrovlnného pozadí. Zdaleka tedy nemusí přiletět přímou čarou od zdroje, který snadno ukážeme na mapě oblohy.

U nejenergetičtějších částic se často zmiňuje Greisenův–Zacepinův–Kuzminův efekt. Ten omezuje vzdálenosti, z nichž k nám mohou některé extrémně energetické kosmické částice dorazit bez významných ztrát energie. Neznamená to, že je jejich existence zakázaná. Znamená to, že vysvětlení jejich vzniku a cesty k Zemi musí splnit náročné fyzikální podmínky.

Amaterasu: druhá záhada z podobné části oblohy

V roce 2023 oznámila mezinárodní spolupráce Telescope Array analýzu další výjimečné částice, zachycené 27. května 2021. Dostala jméno Amaterasu a její energie byla odhadnuta na 244 exaelektronvoltů. I to patří k nejvyšším hodnotám, jaké kdy byly pozorovány. Vědce zaujalo zejména to, že ani zde není jednoduché určit přesvědčivý zdroj.

Oba případy připomínají jednu zvláštnost dnešní astronomie. Dalekohled obvykle sleduje světlo z nějakého vzdáleného objektu. Výzkum kosmického záření se naproti tomu snaží rekonstruovat příběh samotných částic, které k nám dorazily. Jejich dráha přitom může být nečitelnou mapou magnetických polí, jimiž prošly.

Záhada, která potřebuje mnoho dalších částic

Jednotlivý rekord je skvělý začátek, ale k pochopení zdrojů potřebují fyzikové statistiku: více událostí, přesněji změřené energie a směry příletu. Proto vznikají rozsáhlé observatoře, které sledují spršky částic nad velkou plochou krajiny. Odpověď patrně nepřinese další efektní přezdívka, ale dlouhodobé porovnávání mnoha měření s modely kosmických urychlovačů.

Částice Oh-My-God nám připomíná, že vesmír nemusí skrývat překvapení jen v obřích galaxiích a černých dírách. Někdy stačí jediný neviditelný návštěvník, který na zlomek okamžiku rozsvítí atmosféru a zanechá otázku na desetiletí.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

Planeta, která by dávno neměla mít atmosféru, ji možná vyrábí z lávy. Webb odhaluje světy, které odporují starým pravidlům

Nová teorie tvrdí, že život nezačal na Zemi. Proč se mnoho vědců přiklání k teorii ateroidů, nesoucích stavební kameny života

DOKONALÝ KRUH NA MARSU: NASA zveřejnila snímek obří, 100metrové „díry“. Vědci spekulují o životě na rudé planetě


Zdroje: Kód Enigma [1], University of Utah – Telescope Array Detects Second Highest-energy Cosmic Ray Ever [2], University of Utah College of Science – Second Highest-energy Cosmic Ray Ever [3], New Scientist – The Oh-My-God Particle, DOI 10.1016/S0262-4079(23)01010-2 [4]. img ai generated

Nejnovější články

Lidé šli spát 4. října a probudili se 15. října. Kam zmizelo deset dní z kalendáře?

Napoleona odvezli na ostrov uprostřed oceánu. Britové tam vytvořili vězení bez mříží

Na střeše světa stojí palác, který vypadá jako hora. Potála ukrývá celé labyrinty chrámů a síní

Co kdyby Země ztratila sklon osy? Zmizela by známá roční období a takhle by se změnil celý život na planetě

Mladý chemik v Mexiku vytvořil molekulu, která pomohla změnit život milionů žen

Nejčtenější články

Naprosto vědecký pohled na zcela lidskou potřebu: Proč prdíme – a co s tím má společného obyčejná chůze

Anglický král měl zemřít se šípem v oku. Slavný obraz jeho smrti možná klame už 960 let

Skočil z výšky téměř 39 kilometrů a překonal rychlost zvuku vlastním tělem. Jak mohl přežít?

Atentátník střelil Roosevelta do hrudi. Ten pak se zakrvácenou košilí mluvil dalších 84 minut

Kde končí realita? Fyzici zkoumají, zda je vesmír pixelovaný jako digitální obraz

Vesmír / všchny články

Kulové hvězdokupy: hvězdné majáky, které mohou prozradit neviditelnou galaxii

Namaloval vesmír dřív, než jsme ho pochopili? Co skutečně skrývá Hvězdná noc Vincenta van Gogha

Kde končí realita? Fyzici zkoumají, zda je vesmír pixelovaný jako digitální obraz

Objekt, který není ani hvězdou, ani planetou: nejzáhadnější obyvatelé našeho vesmíru

Ticho kosmu: jak astronomové poprvé zachytili zvuk prázdna

Intro

Home
Blog
O nás
Podmínky používání
FAQ