Analýza zbytků v jedné nenápadné alabastrové nádobě totiž odhalila přítomnost opia – látky, která byla zřejmě běžnou součástí staroegyptské kultury. A možná se objevovala i v královských kruzích.
Nenápadná nádoba, zásadní objev
Výzkum se soustředil na osm palců vysokou alabastrovou vázu uloženou ve sbírkách univerzity Yale. Po dlouhá desetiletí stála stranou pozornosti – až do chvíle, kdy se vědci rozhodli analyzovat tmavý, aromatický zbytek ulpívající na jejích stěnách. Moderní chemické metody odhalily překvapivý výsledek.
Ve vzorku se objevily látky jako morfium, noskapin, thebain nebo papaverin – tedy jasné chemické „otisky prstu“ opia. Nešlo o náhodnou kontaminaci ani o stopové množství. Výsledky ukazují, že nádoba byla původně určena k uchovávání opiátové látky.
Opium nebylo výjimkou, ale součástí kultury
Podle výzkumného týmu z Yale Ancient Pharmacology Program nejde o izolovaný případ. Podobné chemické stopy byly nalezeny i v dalších alabastrových nádobách z období Nové říše (16.–11. století př. n. l.), a to nejen v hrobkách elit, ale i u obyčejných rodin.
Z toho plyne důležitý závěr: opium nebylo luxusní raritou ani zakázaným tajemstvím, ale patrně běžně užívanou látkou napříč společenskými vrstvami. Sloužilo pravděpodobně k tlumení bolesti, k rituálním účelům i jako součást léčebných praktik.
Užívání opia a faraon Tutanchamon
Největší pozornost pochopitelně přitahuje otázka, zda se opium objevovalo i v královských hrobkách – konkrétně u faraona Tutanchamona. Ten vládl v letech 1333–1323 př. n. l., tedy v době, kdy se opium v Egyptě podle všeho běžně používalo.
Vědci upozorňují, že alabastrové nádoby nalezené v Tutanchamonově hrobce mají velmi podobné znaky jako analyzovaný exemplář. Některé z nich obsahovaly tmavou, lepkavou organickou hmotu, kterou už ve 30. letech 20. století popsal chemik Alfred Lucas – tehdy však nebylo možné přesně určit její složení.
Dnes se proto nabízí opatrná, ale logická hypotéza: je pravděpodobné, že alespoň část těchto nádob obsahovala opium. To by znamenalo, že i samotný faraon mohl tuto látku užívat – nikoli rekreačně v moderním slova smyslu, ale v rámci tehdejší medicíny a rituálů.
Proč si toho nikdo nevšiml dřív
Když byla Tutanchamonova hrobka objevena v roce 1922, věda ještě neměla k dispozici současné analytické metody. Chemické rozbory byly omezené a výzkumníci často předpokládali, že nádoby sloužily k uchovávání parfémů, mastí nebo vonných olejů.
Zajímavé je, že už tehdy Lucas upozorňoval, že některé zbytky neodpovídají běžným kosmetickým přípravkům. Jeho pochybnosti ale zapadly – částečně i proto, že představa opia v egyptských hrobkách neodpovídala tehdejšímu obrazu „posvátné“ civilizace.
ČTĚTE TAKÉ: DNA stavitele pyramid odhaluje tajemství Starověkého Egypta: Jeho genom přepisuje dějiny této civilizace od základů
Opium jako duchovní i léčivá látka
Opium nebylo fenoménem omezeným pouze na Egypt. Užívání máku a jeho derivátů je doloženo v celé oblasti starověkého Středomoří, v Mezopotámii, na Krétě i v oblasti dnešní Číny. V některých kulturách mělo opium léčebný význam, jinde bylo spojováno s duchovními rituály a božstvy.
Například na Krétě se v té době objevuje kult takzvané „bohyně máku“, zobrazované s makovicemi ve vlasech. To naznačuje, že účinky opiátů byly nejen známy, ale i kulturně interpretovány.
Co tenhle objev mění
Nález opia ve staroegyptských nádobách neznamená, že by byl Egypt „drogovou společností“. Ukazuje ale, že hranice mezi lékem, rituální látkou a každodenní pomůckou byla v minulosti mnohem méně ostrá než dnes.
Zároveň připomíná, jak snadno si moderní lidé projektují své morální kategorie do dávných civilizací. To, co dnes vnímáme jako nebezpečnou drogu, mohlo být kdysi běžným prostředkem ke zmírnění bolesti nebo k navázání kontaktu s božským světem.
A možná právě proto nás podobné nálezy tolik fascinují: nutí nás přehodnotit, co si o minulosti myslíme – a proč.
Zdroj: History.com Science Direct, ;Popular Mechanics, img ai generated leonardo ai
