Největší překážkou nebyla Wall Street. Byl to prezident
Na konci 60. let 19. století se v New Yorku dalo na zlatě vydělat obrovské jmění. Spojené státy po občanské válce stále používaly papírové „greenbacky“, jejichž hodnota vůči zlatu kolísala, a federální ministerstvo financí pravidelně prodávalo část svých zlatých rezerv. Pro spekulanta to znamenalo jednu nepříjemnost: i kdyby skoupil obrovskou část dostupného zlata a vytlačil jeho cenu nahoru, vláda mohla kdykoli pustit na trh vlastní zásoby a celý obchod zničit.
Jay Gould a Jim Fisk proto nepotřebovali jen peníze. Potřebovali, aby prezident Ulysses S. Grant vládu od zásahu odradil. Gould, železniční magnát a mimořádně schopný spekulant, přišel s argumentem, který zněl podstatně vznešeněji než „chceme na tom vydělat“: dražší zlato podle něj oslabí greenback, americké obilí bude levnější pro zahraniční kupce a farmářům se bude lépe vyvážet.
Newyorský Fed později upozornil, že samotná ekonomická úvaha nebyla úplný nesmysl; Spojené státy skutečně procházely deflačním obdobím a slabší měna mohla exportérům pomoci. Problém byl v tom, že Gould měl současně obrovský osobní zájem na růstu ceny zlata.
Prezidentův švagr se stal vstupenkou do Bílého domu
Cesta vedla přes Abela Corbina, manžela Grantovy sestry Jennie. Gould a Fisk ho získali jako prostředníka, který mohl prezidentovi opakovaně předkládat myšlenku, že vysoká cena zlata pomůže americkému zemědělství. Když první pokus o setkání s Grantem nevyšel, spekulanti využili příležitost během prezidentovy cesty parníkem mezi New Yorkem a Bostonem. Fisk vlastnil společnost, která loď provozovala, a Grant tak dostal ekonomickou přednášku téměř doslova cestou. Prezident tehdy odmítl představu, že by měl cenu zlata vědomě manipulovat.
Ještě důležitější spojení vzniklo v New Yorku. Corbin pomohl prosadit do funkce asistenta federálního pokladníka Daniela Butterfielda, od něhož Gould potřeboval vědět, co vláda se zlatem plánuje. Podle Library of Congress dostal Butterfield od Goulda 10 000 dolarů výměnou za informace o vládních krocích. Gould a Fisk tak získávali něco cennějšího než samotné zlato: předstih před trhem.
Plán začal fungovat. Ministerstvo financí své pravidelné prodeje zlata pozastavilo a Gould s Fiskem začali nakupovat ve stále větším objemu. Čím výš cena šla, tím víc dalších spekulantů naskakovalo do obchodu. A čím víc nakupovali oni, tím výš cena rostla.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Grantovi začalo být podezřelé právě to, co mělo působit nenápadně
Gouldův problém spočíval v tom, že jeho spojenci tlačili příliš silně. Corbin se znovu obrátil na prezidenta a chtěl ujištění, že vláda zůstane stranou. Grantovi začalo být jeho neobvyklé zaujetí zlatem podezřelé a došel k závěru, že jeho švagr může být do spekulace přímo zapojen.
Prezident nechal svou manželku Julii napsat Jennie Corbinové dopis s varováním, že je Grant spekulacemi jejího manžela velmi znepokojen a že Corbin má své pozice uzavřít. Když se zpráva 22. září dostala k Abelovi Corbinovi, pochopil, že rodinná spojka do Bílého domu přestala fungovat. Gould byl při tom. Věděl tedy dřív než většina trhu, že prezident už jejich plán prohlédl.
Právě v tom okamžiku se celý příběh mění z burzovní manipulace v téměř učebnicový případ informační asymetrie. Corbin chtěl zlato okamžitě prodat, Gould ho však podle Library of Congress přesvědčoval, aby ještě počkal, protože rychlý výprodej by mohl ostatní varovat. Sám se ovšem zachoval jinak.
Gould začal prodávat. Fiskovi to neřekl
Gould začal své vlastní zlato potají pouštět na trh. Současně nechával makléře provádět menší nákupy, aby ostatní obchodníci dál viděli známého spekulanta na straně kupujících a neměli důvod se domnívat, že se něco změnilo. Jeho obchodní partner Jim Fisk přitom klíčovou informaci o Grantově postoji neměl a pokračoval v nákupech i v přesvědčování dalších lidí, že vláda cenu zlata neshodí.
Ve čtvrtek 23. září se v newyorském Gold Roomu uskutečnily transakce v hodnotě přes 325 milionů dolarů, ačkoli skutečné množství zlata dostupného na trhu bylo proti těmto papírovým obchodům nepatrné. Večer se Grant sešel s ministrem financí Georgem Boutwellem a souhlasil, že ministerstvo může spekulaci zlomit prodejem 4 milionů dolarů ve zlatě. Newyorský Fed upozorňuje, že šlo o mimořádně velkou částku vzhledem k trhu, jehož celková velikost se tehdy pohybovala kolem 15 milionů dolarů.
Fisk stále nakupoval. Gould už věděl, že pod jejich obchodem hoří podlaha.
24. září se cena zlata vyšplhala vzhůru – a potom spadla během minut
V pátek ráno 24. září 1869 se obchodníci nahrnuli do Gold Roomu ještě před otevřením. Zlato prudce rostlo a během dopoledne se dostalo přibližně ke 160 dolarům za 100 dolarů ve zlatě; dobové zdroje a pozdější rekonstrukce uvádějí špičky kolem 160 až 162. Fisk dál tlačil cenu vzhůru, zatímco Gould prodával.
Krátce po poledni dorazila zpráva, že ministerstvo financí začne prodávat vládní zlato. Trh se obrátil téměř okamžitě. Newyorský Fed popisuje propad z přibližně 160 na 133 dolarů, Library of Congress uvádí pád z vrcholu kolem 162 na 135. Nejde o zásadní rozpor; obchodování bylo chaotické a různé rekonstrukce zachycují mírně odlišné okamžiky prudkého pádu. Důležitá byla rychlost: cena, kterou se spekulanti pokoušeli celé týdny vytlačovat nahoru, se během krátké doby zřítila.
Následky nezůstaly uvnitř jedné burzovní místnosti. Několik makléřských domů zkrachovalo, akciový trh podle Newyorského Fedu propadl přibližně o 20 procent a chaos zasáhl také obchod s obilím. Library of Congress uvádí, že hodnota zlata a akcií dohromady klesla asi o 100 milionů dolarů.
Muž uprostřed katastrofy odešel s miliony
Na příběhu Black Friday je možná nejpozoruhodnější, jak málo připomíná jednoduchou pohádku o chamtivcích, kteří nakonec dostali, co si zasloužili. Gould měl díky dřívější informaci čas změnit pozici a podle Library of Congress mu tajné prodeje nakonec přinesly téměř 12 milionů dolarů. Fisk se zase později vyhnul části závazků z obchodů, které během horečky uzavřel. Ani jeden z mužů neskončil za manipulaci ve vězení.
Kongres následně okolnosti paniky vyšetřoval. Zpráva výboru pro bankovnictví a měnu z roku 1870 potvrdila pokus finančníků manipulovat národní trh se zlatem, nenašla však podklad pro trestní obvinění hlavních aktérů a Granta očistila od přímé spoluúčasti. Prezident tak v příběhu nevystupuje jako člen spiknutí, ale spíše jako člověk, jehož rozhodnutí se spekulanti pokoušeli ovlivnit prostřednictvím rodiny a politických kontaktů.
Právě proto je rok 1869 zajímavý i z dnešního pohledu. Gould a Fisk nepotřebovali hacknout obchodní systém ani vyrábět falešná data. Stačilo jim získat přístup k lidem, kteří měli informace dřív než ostatní, a přesvědčit trh, že vědí něco, co veřejnost neví. Mechanismus je o století a půl starší než algoritmické obchodování, ale jeho základ působí překvapivě moderně.
A zároveň ukazuje, proč finanční regulace nevznikala pouze z abstraktní touhy mít více pravidel. V roce 1869 bylo možné spojit rodinný přístup k prezidentovi, člověka uvnitř státní pokladny, koordinované nákupy a šíření přesvědčení o budoucím chování vlády do jediné spekulace – a když praskla, účet nezůstal jen těm, kdo ji vymysleli. Federální regulace komoditních trhů přišla až o desítky let později.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Library of Congress – The Gilded Age's Gold Crisis: September 1869's Black Friday [2], Federal Reserve Bank of New York – Crisis Chronicles: The Gold Panic of 1869, America’s First Black Friday [3], Library of Congress – New York Gold Room bulletin board on Black Friday, Sept. 24, 1869 [4]. img ai generated
