Otázka, kdy se naši dávní předci poprvé dorozuměli pomocí jazyka podobného tomu našemu, fascinuje vědce už desítky let.
Tým z Massachusetts Institute of Technology (MIT) nyní spojil síly s dalšími genetickými laboratořemi po světě a výsledky jsou překvapivé: jazyk se mohl zrodit mnohem dříve, než naznačovaly dosavadní teorie.
Analýza 15 rozsáhlých genetických studií z posledních osmnácti let odhalila, že první velké rozdělení lidstva proběhlo zhruba před 135 000 lety. A pokud všechny tyto linie měly jazyk, znamená to jediné – řeč už tehdy musela existovat.
„Všechny lidské populace na Zemi mají jazyk a všechny jazyky vykazují společné rysy,“ vysvětluje profesor Shigeru Miyagawa z MIT, spoluautor studie zveřejněné v časopise Frontiers in Psychology.
Když jsme všichni mluvili stejně
Vědci zkoumali genetická data z chromozomu Y, mitochondriální DNA i celých genomů. Z jejich analýzy vyplývá, že Homo sapiens kdysi tvořil jedinou populaci, která se teprve později rozdělila a rozšířila do různých koutů světa.
A právě toto rozdělení mohlo stát u zrodu jazykové rozmanitosti – z jednoho společného „pra-jazyka“ vznikly stovky, později tisíce variant.
Miyagawa tuto myšlenku rozpracoval i ve své knize Why Agree? Why Move?, kde zkoumá, jak se podobnosti mezi angličtinou, japonštinou či bantuskými jazyky dají vysvětlit sdílenou hlubokou strukturou lidské řeči. „Lidský jazyk je výjimečný, protože kombinuje dvě zásadní složky – slova a syntaxi,“ říká Miyagawa. „Žádné jiné zvíře nemá paralelní systém. Díky němu dokážeme tvořit neomezené množství vět a myšlenek. To je základ našeho myšlení i kultury.“
Kdy se z myšlenky stala řeč?
Podle vědců nebyl jazyk zpočátku komunikačním nástrojem, ale vnitřním kognitivním systémem. „Jazyk zřejmě začal jako způsob, jak lidé strukturovali vlastní myšlenky,“ vysvětluje Miyagawa. „Až později se proměnil v prostředek dorozumění mezi jednotlivci.“
Archeologické nálezy tuto teorii podporují. Před 100 000 lety se začíná objevovat symbolické myšlení – rytiny, jeskynní malby či používání okru jako barviva. Tyto projevy nasvědčují, že lidé už tehdy nejen přemýšleli v symbolech, ale dokázali je i sdílet – a tedy mluvili.
Jazyk jako motor lidské evoluce
Schopnost komunikovat mohla být spouštěčem moderního lidského chování. Díky řeči jsme mohli předávat znalosti, vyprávět příběhy, učit se jeden od druhého a v důsledku toho inovovat. Z malých skupin lovců a sběračů se tak zrodila společenství, která začala vytvářet kulturu, náboženství i technologie.
„Pokud máme pravdu,“ říká Miyagawa, „jazyk podnítil vývoj složitějšího myšlení a umožnil sdílení nápadů. To odstartovalo inovace, které vidíme před 100 000 lety – od ozdob až po první hudební nástroje.“
Vědecký spor o náš hlas
Ne všichni vědci však s touto hypotézou souhlasí. Část odborníků zastává názor, že jazyk se vyvíjel postupně a rozmanitě, nikoliv skokově. Podle nich mohl být jen jedním z mnoha faktorů, které vedly k rozvoji lidského chování.
Přesto se většina badatelů shoduje, že právě řeč byla klíčovým krokem v evoluci. Umožnila lidem překročit hranici mezi instinktem a vědomým myšlením – a z běžných tvorů se tak stali vypravěči, umělci i vědci.
Pokud se výsledky studie potvrdí, bude nutné přepsat nejen učebnice genetiky, ale i dějepis. Lidská řeč se možná zrodila dřív, než jsme vůbec měli města, nástroje nebo oheň pod kontrolou. A to by znamenalo jediné: mysleli jsme, ještě než jsme uměli psát.
Zdroje: MIT.edu, Frontiers in Psychology, Nature.com, Live Science, ilustračný obrázek AI generated Leonardo