Katastrofa, která nepotřebovala protrženou hráz
Večer 9. října 1963 se z hory Monte Toc utrhla masa horniny o objemu přibližně 270 milionů metrů krychlových. Sesunula se přímo do přehradní nádrže Vajont v severní Itálii. Pohyb, který završil několik let postupného posouvání svahu, trval méně než minutu. Do jezera se v podstatě vměstnala část hory a voda před ní musela ustoupit.
Vzniklá vlna zasáhla okolí nádrže a přelila se přes korunu vysoké betonové hráze. Potom se úzkou soutěskou řítila do údolí řeky Piavy, kde leželo městečko Longarone a další sídla. Italská civilní ochrana uvádí 1 917 obětí. Hráz však zůstala stát, takže po katastrofě vedle sebe existovaly dvě zdánlivě neslučitelné skutečnosti: mimořádně odolná stavba a zničené údolí pod ní.
Vhodná soutěska, nebezpečný svah
Vajont měl sloužit výrobě elektřiny v rozvíjející se severní Itálii. Úzká a hluboká soutěska umožňovala postavit vysokou obloukovou hráz, která přenáší tlak vody do skalních boků údolí. Nádrž měla být součástí širšího systému shromažďování a využívání vody pro energetiku. Z hlediska samotného betonu a jeho ukotvení šlo o působivé technické dílo.
Bezpečnost přehrady ale závisí také na tom, co se může dostat do vody z okolních svahů. Nad Vajontem ležela rozsáhlá horninová masa s komplikovanou geologickou minulostí. Průzkum z roku 1959 rozpoznal pozůstatky starého sesuvu. Hora, která mohla z dálky působit jako pevná součást krajiny, už tedy měla zkušenost s pohybem a obsahovala plochy, po nichž se hornina mohla znovu posunout.
Varování přicházela předem
Nestabilita se neprojevila až osudnou noc. Při napouštění nádrže se svah začal pohybovat a vznikla dlouhá trhlina. V listopadu 1960 se do vody sesunulo přibližně 700 tisíc metrů krychlových materiálu. V porovnání s pozdější katastrofou to byl menší objem, ale dostatečně velký na to, aby ukázal, že problém není pouze teoretický.
Pohyby svahu se sledovaly a hladina nádrže se zvyšovala i snižovala. Když po snížení vody pohyb zpomalil, mohlo to podporovat představu, že situaci lze tímto způsobem řídit. Jenže reakce obrovské horninové masy byla složitější. Voda pronikající do puklin měnila podmínky uvnitř svahu a tenké vrstvy bohaté na jílové minerály poskytovaly slabá místa, podél nichž mohl sesuv postupovat.
Na konci léta 1963 se pohyb opět zrychloval. Ani pozdější snižování hladiny už katastrofu nezastavilo. Riziko bylo rozpoznané, ale jeho konečná rychlost a rozsah překročily představu, na níž další provoz nádrže spočíval.
Voda se změnila v ničivou vlnu
Účinek sesuvu si lze v malém představit jako kámen vhozený do nádoby s vodou. Rozhodující však není pouze velikost kamene, ale také rychlost jeho vstupu a prostor, do kterého může voda uniknout. Ve Vajontu se hornina pohybovala rychlostí desítek metrů za sekundu a zaplnila velkou část nádrže. Vytlačená voda prudce vystoupala po protějším svahu a část překonala hráz.
Ta nemohla takovou událost vyřešit svou pevností. Byla navržena k zadržování nádrže, nikoli k zastavení vody, kterou náhle vytlačí dovnitř padající hora. Přelitá masa pokračovala soutěskou dolů a nesla s sebou trosky i sediment. Osud obyvatel pod přehradou proto neurčovalo, zda beton praskne, ale kolik vody hráz překoná a s jakou energií dorazí do údolí.
Co nám připomíná stojící přehrada
Vajont ukazuje, proč se technická bezpečnost nedá posuzovat jen podle nejsnáze měřitelné části projektu. Pevnost betonu lze zkoušet a počítat, zatímco chování celého horského svahu přináší nejistoty, které se obtížněji převádějí na jedno číslo. Přesto mohou rozhodnout o výsledku mnohem víc než samotná konstrukce.
Stojící hráz je tak neobvyklým památníkem katastrofy. Připomíná, že krajina není pasivní podstavec, na který člověk položí hotové technické řešení. U přehrad, tunelů i staveb na svazích je součástí systému také hornina, voda v jejích puklinách a historie pohybů, které začaly dávno před příchodem stavitelů.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Dipartimento della Protezione Civile – The Vajont landslide [2], Università di Ferrara – The 1963 Vajont Landslide (Northeast Alps, Italy) [3], Geomorphology – Neotectonics of the Vajont dam site [4], Fondazione Vajont – Historical timeline [5] img ai generated
