Město žilo týdny v nejistotě
Obyvatele italské L’Aquily znepokojovala na počátku roku 2009 série menších otřesů. Ve městě rostlo napětí a šířily se nejrůznější zprávy o možné katastrofě. Některé výroky a veřejná vystoupení, které měly lidi uklidnit, se později staly součástí soudního sporu. V noci na 6. dubna zasáhlo oblast silné zemětřesení. Zahynulo 309 lidí a velké části historického města utrpěly vážné škody.
Zemětřesení nelze spolehlivě předpovědět tak, že odborník uvede přesné místo, datum a sílu příštího otřesu. Seismologie však umí mapovat dlouhodobé nebezpečí, hodnotit pravděpodobnostní rizika a vysvětlovat, co jednotlivé projevy zemské kůry znamenají. Právě rozdíl mezi těmito dvěma úkoly se stal klíčem k pochopení procesu, který později sledoval celý svět.
Jednání odborníků před katastrofou
Krátce před ničivým otřesem se v L’Aquile sešli odborníci a představitelé civilní ochrany. Na pořadu dne byla aktivní seismická série a informace, které měly zaznít směrem k veřejnosti. Výzkumníci nedisponovali metodou, která by mohla s jistotou předpovědět bezprostřední silné zemětřesení. Zároveň ovšem nesmělo vzniknout mylné přesvědčení, že menší otřesy automaticky snižují pravděpodobnost velkého zemětřesení tím, že bezpečně „uvolňují energii“.
Pozdější soudní řízení se nezabývalo jednoduchou otázkou, proč nikdo katastrofu nepředpověděl. Posuzovalo konkrétní informace a způsob, jakým byly obyvatelům podány, včetně toho, zda jejich vyznění nemohlo nebezpečně snížit ostražitost některých lidí. To je podstatný rozdíl: věda nese odpovědnost za kvalitu komunikace poznatků, nikoli za schopnost uskutečnit nemožnou přesnou předpověď.
Rozsudek, který vyvolal mezinárodní reakci
V říjnu 2012 soud v první instanci odsoudil šest vědců a jednoho představitele civilní ochrany k trestu odnětí svobody. Zpráva okamžitě vyvolala obavy, zda nebude vytvářet nebezpečný precedens pro práci odborníků. Pokud by vědci čelili trestnímu postihu pokaždé, když se přes veškerou dostupnou znalost stane katastrofa, mohlo by je to od veřejných vyjádření naopak odrazovat.
Další vývoj ale často mizí ze zkratkovitých převyprávění. Odvolací soud v roce 2014 šestici vědců zprostil viny. U Bernarda De Bernardinise, někdejšího úředníka civilní ochrany, dopadlo řízení odlišně; jeho odpovědnost byla spojována s konkrétní veřejnou komunikací. Není tedy pravda, že by všech sedm původně odsouzených vědců definitivně skončilo ve vězení za to, že nedokázali předpovědět zemětřesení.
Co vlastně znamená pravděpodobnost
Zpráva „nelze říci, že silné zemětřesení přijde“ neznamená totéž jako „silné zemětřesení nepřijde“. V běžném rozhovoru mohou lidé oba výroky snadno zaměnit. Pro komunikaci přírodního rizika je to zásadní problém, protože důležitá informace nemusí být jen pravděpodobnost katastrofy. Podstatná je i její možná závažnost a možnosti ochrany.
Odborník má navíc povinnost vysvětlit limity vlastních údajů. Když je pravděpodobnost krátkodobého silného otřesu nízká, nemusí být nulová; a když je oblast dlouhodobě seismicky nebezpečná, nelze obyvatelům zaručit bezpečí pouze na základě několika předchozích slabších otřesů. Dobrá komunikace rizika má být přesná, srozumitelná a přiměřená, nikoli ani dramaticky děsivá, ani bezdůvodně uklidňující.
Poučení, které přesahuje zemětřesení
Případ L’Aquily se týká také varování před povodněmi, extrémním počasím nebo epidemiemi. Všude tam musí instituce rozhodovat za nejistoty. Lidé přitom nepotřebují jen seznam čísel, ale především jasně vysvětlené možnosti, omezení a důsledky rozhodnutí. Největší výzvou často není získat úplnou jistotu – tu mít nemůžeme – nýbrž jednat rozumně ve chvíli, kdy jistota chybí.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Nature – L'Aquila earthquake scientists acquitted of manslaughter [2], USGS – Can you predict earthquakes? [3]. img ai generated
