Zapomeňte na otroky a rampy. Nová teorie z Francie naznačuje, že starověcí Egypťané mohli ovládnout hydrauliku tisíce let před Římany.
Voda – chybějící článek mezi mýtem a realitou
Po staletí jsme si egyptské pyramidy představovali jako dílo potu, svalů a nekonečných řad dělníků. Ale nový výzkum francouzských inženýrů převrací tento obraz naruby. Tým z institutu Paleotechnic, vedený Xavierem Landreauem, přišel s hypotézou, že při stavbě Džoserovy pyramidy mohla hrát hlavní roli voda – nikoli písek.
Podle Landreaua pyramidy nemusely růst zvenčí nahoru, ale zevnitř vzhůru, díky vodnímu tlaku. Vnitřní šachty mohly být naplněny vodou a v nich se pohyboval plovák s plošinou, na kterou stavitelé pokládali obrovské kameny. Jakmile se voda dopustila, plošina se zvedla – blok se pohnul směrem k nebi.
Pak se voda vypustila a proces se opakoval. Tento rytmus „nápustí a vypustí“ by z Džoserovy pyramidy udělal první hydraulický experiment v dějinách lidstva.
Džoserova pyramida: inženýrský zázrak z doby kamenné
Pyramida faraona Džosera vznikla kolem roku 2700 př. n. l. a bývá považována za první monumentální stavbu Egypta. Landreauův tým upozorňuje, že její architektura sama napovídá o vodním systému: kanály, komory, hluboký příkop kolem komplexu, ba dokonce záhadná kamenná ohrada Gisr el-Mudir, která mohla sloužit jako přehrada zachycující nilskou vodu.
Zbytky komor připomínajících dnešní čistírny odpadních vod podle výzkumníků naznačují, že Egypťané možná uměli regulovat hladinu a tlak vody už pět tisíc let před naší dobou.
Pokud by to byla pravda, šlo by o nejstarší hydraulický projekt planety.
Věda versus skepse
Teorie vyvolala mezi egyptology bouřlivé reakce. Profesorka Judith Bunbury z Cambridge upozorňuje, že „v dobových záznamech nejsou zmínky o použití vody při stavbě monumentů“. Podle Orena Siegela z Toronta by pro provoz bylo třeba „obrovské množství vody v místě, kde je nedostatková“.
Nejostřejší kritiku přidává Julia Budka z Mnichova: „Autoři nejsou egyptologové a jejich hypotéza není archeologicky podložená. Z vědeckého hlediska jde o spekulaci.“ Přesto i skeptici uznávají, že jde o technicky fascinující koncept, který by mohl změnit pohled na dovednosti starověkých inženýrů.
Mistrovství dávných stavitelů
Pokud by se hypotéza potvrdila, znamenalo by to, že Egypťané dokázali využívat sílu vody tisíce let před Archimédem. Pyramida by pak nebyla jen hrobkou, ale symbolickou oslavou samotného života – daru Nilu, který každoročně přinášel úrodnost i zkázu.
Síla, která umožnila vznik nilských záplav, by tak mohla být stejnou silou, jež vynesla kamenné bloky do nebe. A voda by se stala nejen zdrojem života, ale i základem architektury posvátného ráje.
Co když pod pyramidou teče dávná řeka?
Voda měla v egyptské mytologii zvláštní význam: byla branou mezi světem živých a mrtvých. Pokud byla skutečně klíčem ke stavbě Džoserovy pyramidy, pak celý komplex představoval rituální zhmotnění víry, že život se neustále rodí z hlubin. Možná proto působí Džoserova pyramida i po 4700 letech tak živě – jako by v jejích útrobách stále proudila voda, která kdysi pohnula dějinami.
Zdroje:
Institut Paleotechnic – Hydraulique et Pyramides, Étude 2025
Cambridge University – Geoarchaeology of the Saqqara Plateau
University of Toronto – Ancient Engineering Debates, 2025
LMU Munich – Egyptology Research Bulletin, Vol. 32 (2025)
National Geographic – Secrets of Djoser’s Step Pyramid