Po staletí se vyprávělo o městech, která zmizela v moři. Atlantida, Herakleion, Pavlopetri — příběhy o potopených civilizacích se objevují v legendách i náboženských textech. Dlouho byly považovány za mýty, metafory o lidské pýše a trestu bohů.
Moderní archeologie ale ukazuje, že „města pod mořem“ skutečně existovala.
Podmořské průzkumy posledních let potvrzují, že hladina oceánů po poslední době ledové stoupla o více než 120 metrů – a pohltila rozsáhlé oblasti tehdejší pevniny.
To, co dnes nazýváme dnem moře, bývalo kdysi živým světem PLNÝM lidí.
Když se legenda promění v mapu: příběh Herakleionu
V roce 2000 francouzský podmořský archeolog Franck Goddio objevil v deltě Nilu město Herakleion, o němž psali řečtí historici už v 6. století př. n. l.
Dlouho se mělo za to, že neexistovalo.
Dnes víme, že leželo 7 kilometrů od současného pobřeží, pohřbené pod 10 metry mořského bahna.
Sonary a magnetometry odhalily síť ulic, svatyní i přístavních mol. V chrámu zasvěceném Heraklovi se našly sochy vysoké přes 5 metrů, mince a keramika, které dokazují, že město bylo klíčovým obchodním centrem pozdního Egypta.
Geologické analýzy z National Institute of Oceanography and Applied Geophysics (2023) prokázaly, že oblast zasáhlo náhlé zřícení půdy – pravděpodobně po zemětřesení a následné tsunami.
Herakleion se doslova propadl do moře během jediného dne.
Pavlopetri: město, které je starší než Troja
Zatímco Herakleion vypráví o konci, Pavlopetri ukazuje začátek.
Toto řecké město na jihu Peloponésu bylo identifikováno už v roce 1967, ale teprve moderní 3D mapování z University of Nottingham (2021) odhalilo, že jde o nejstarší známé podmořské město na světě.
Zdroj: Wikimedia Commons
Jeho stáří se odhaduje na více než 5000 let – starší než Troja i první paláce na Krétě.
Zachovala se zde síť ulic, domy s dvěma místnostmi, nádoby na víno a olivový olej, dokonce i zbytky kanalizace. Pavlopetri ukazuje, že už prehistorické civilizace měly urbanistické plánování a že moře se stalo hrobem civilizace, která předběhla svůj čas.
Podle geologů moře město pohltilo postupně v důsledku tří zemětřesení a stoupající hladiny.
Dnes se stává laboratoří pro studium klimatických změn v pravěku – a varováním pro naši současnost.
Doggerland: zapomenutá pevnina mezi Británií a Evropou
Mezi dnešním Nizozemskem a Velkou Británií se kdysi rozprostíral Doggerland – území velké jako Anglie, obydlené lovci a sběrači.
Zdroj: Falt i det fri (Public domain)
Po konci doby ledové se krajina měnila v bažiny, až ji zhruba před 8200 lety definitivně pohltilo moře.
V roce 2024 tým z University of Bradford objevil na dně Severního moře pozůstatky dřevěných nástrojů, zvířecích kostí a fragmenty lidských lebek.
Analýza DNA z usazenin ukazuje, že v oblasti žily komunity s komplexní kulturou – používaly rituální symboly a dokázaly obchodovat s baltským jantarem.
Doggerland se stal prvním známým případem „klimatického exodu“ – civilizace, kterou nezničila válka, ale stoupající oceán.
Města z písku, ledu i lávy
Fenomen „ztracených měst“ není omezený na moře.
V Peru byla roku 2023 objevena osada pod nánosem sopečného popela, v Grónsku zase zbytky vikingské vesnice zakonzervované ledem.
Společným jmenovatelem všech těchto míst je extrémní prostředí – voda, oheň, led či písek, které paradoxně chrání minulost před zničením.
Díky novým technologiím, jako je LIDAR (letecké laserové snímkování) a georadarové mapování, archeologové pronikají i do oblastí, které byly po staletí nedostupné.
Tyto nástroje odhalují, že pod zemí i pod mořem se skrývá tisíce neznámých lokalit – a že mýtus o Atlantidě mohl mít reálné jádro.
Když oceán uchovává paměť
Voda je paradoxním archivem. Pohlcuje města, ale zároveň uchovává jejich stopy v sedimentech.
Vědci z Center for Marine Environmental Sciences (MARUM) analyzují mikroskopické vrstvy bahna, aby zrekonstruovali okamžik zániku starověkých přístavů.
Z izotopového složení se dá poznat, zda šlo o náhlou katastrofu, nebo pomalé zaplavení.
Tyto analýzy se stávají nástrojem „podmořské forenzní archeologie“. Každá vzpomínka na město, které pohltila voda, je v podstatě časová kapsle, zachycující konec světa v okamžiku, kdy se ještě žilo.
Co nám říkají města, která zmizela
Ztracené civilizace pod mořem nejsou jen archeologickou kuriozitou.
Připomínají, že vztah člověka a planety je vratký – a že klima psalo dějiny dávno předtím, než jsme mu začali rozumět.
Vědci dnes zkoumají, zda mohly podobné záplavy stát i za vznikem legend o potopě světa, které se objevují v Bibli, Eposu o Gilgamešovi či mýtech Mayů.
Možná tedy nejde o varování bohů, ale o paměť druhu, který už jednou viděl, jak moře pohlcuje jeho domov.
Použité zdroje:
Goddio, F. (2023). Heracleion: The Sunken City of Thonis-Heracleion. Oxford Maritime Archaeology.
University of Nottingham (2021). 3D Mapping of Pavlopetri Underwater Settlement.
University of Bradford (2024). Doggerland Archaeogenetic Project.
MARUM – Center for Marine Environmental Sciences (2023). Sediment Cores and Submerged Settlements Analysis.
National Institute of Oceanography and Applied Geophysics (2023). Seismic Evidence of Coastal Subsidence in the Nile Delta.
UNESCO Submarine Archaeology Report (2024). Climate Change and Submerged Cultural Heritage.