Je to jeden z nejodolnějších moderních mýtů. Přizpůsobuje se době, technologiím i místu, ale jeho jádro zůstává beze změny. A přestože neexistuje jediný prokazatelný případ, kdy by se stal tak, jak legenda tvrdí, příběh dál přežívá – a znovu a znovu se vrací.
Otázka tedy nezní, zda je pravdivý.
Otázka zní: proč mu tolik lidí chce věřit.
Jak se zrodil příběh, který se tváří jako fakt
Legenda o krádeži orgánů v ledové vaně se začala šířit koncem 80. a v 90. letech. Byla to doba, kdy se transplantace dostávaly do veřejného prostoru, ale jejich fungování zůstávalo zahalené odborným jazykem a nemocničním tajemstvím. Současně šlo o éru silného strachu – z AIDS, z drog, z neznámých pachatelů a z velkých anonymních měst.
Příběh měl ideální vlastnosti pro přežití: nebyl nadpřirozený, nepracoval s démony ani monstry. Pracoval s tím, co už existovalo. Orgány. Nemocnice. Chirurgie. Lidské tělo. A právě proto působil děsivě realisticky.
ČTĚTE TAKÉ: Temné příběhy moderního světa: Proč se některé myšlenky šíří rychleji než fakta
Šířil se nejprve ústně, později faxem a řetězovými e-maily. Každá další verze přidávala detaily – přesnější popis rány, konkrétní město, někdy dokonce název nemocnice. Detaily ale nikdy nebyly ověřitelné. Sloužily jen k tomu, aby zaplnily místo, kde by jinak vznikla pochybnost.
Proč ledová vana zní „logicky“ – a proč je to klam
Ledová vana je z literárního hlediska geniální nápad. Je intimní, chladná, sterilní, působí „lékařsky“. Zároveň je to prostor, kde je člověk zcela bezbranný. Právě tato kombinace dává příběhu sílu.
Jenže ve skutečnosti ledová vana nedává smysl vůbec v ničem, co souvisí s reálnou medicínou. Nejde jen o sterilitu nebo bolest. Jde o čas, logistiku, lidské zdroje a biologická omezení.
Orgány nelze „ukrást“ náhodnému člověku bez přípravy, kompatibility a okamžitého napojení na celý systém, který se odehrává v nemocnici – ne v koupelně hotelového pokoje.
Zajímavé je, že právě tato fakta legendu neoslabují. Naopak. Čím méně lidé rozumějí skutečnému fungování transplantací, tím víc prostoru má fantazie.
ČTĚTE TAKÉ: Proč lidé věří konspiračním teoriím: neurověda, sociální psychologie a obranné mechanismy mozku
Když se lidé na legendu odvolali – a realita byla jiná
V archivech médií i policejních zpráv existuje řada případů, kdy lidé uváděli „krádež orgánu“ jako vysvětlení svého stavu. V žádném z nich se legenda nepotvrdila.
Některé případy skončily vysvětlením v podobě:
akutní intoxikace alkoholem nebo drogami,
kolapsu z dehydratace,
spontánního zdravotního problému, který se projevil bolestí v oblasti ledvin,
nebo dokonce pooperačních jizev z dřívějších zákroků, na které si dotyčný v danou chvíli nevzpomněl.
Přesto se legenda v těchto příbězích objevovala znovu a znovu. Ne jako fakt, ale jako interpretace. Jako způsob, jak dát chaosu tvar a smysl.
Proč tahle legenda neumírá
Příběh o ledové vaně není primárně o kriminalitě. Je o ztrátě kontroly nad vlastním tělem. O tom, že člověk usne – a někdo jiný rozhodne. Že se probudí – a něco zásadního chybí.
V moderním světě, kde se tělo stává objektem výkonu, zdraví i trhu, je tahle představa mimořádně silná. Legenda funguje jako ventil kolektivní úzkosti. Neříká nám, že se to stane. Říká nám, že by se to stát mohlo – a to často stačí.
Navíc je dokonale přizpůsobivá. Dnes už se nešíří e-maily, ale videi. Neříká se „známý mé sestřenice“, ale „četla jsem výpověď oběti“. Formát se mění, strach zůstává.
ČTĚTE TAKÉ: Proč nás přitahují temné příběhy: vědci odhalují, že strach je pro mozek formou tréninku
Urban legend jako zrcadlo doby
Každá generace má své příběhy, kterým chce věřit, protože odpovídají jejím obavám. Ledová vana a krádež orgánů patří mezi ty, které mluví o nedůvěře, anonymitě a strachu z toho, že moderní systém je příliš složitý na to, aby mu bylo možné rozumět – a tím pádem i důvěřovat.
Legenda nepřežívá navzdory faktům.
Přežívá protože fakta neřeší to, čeho se lidé doopravdy bojí.
Poznámka k sérii Urban Legends: Tento příběh patří do kategorie moderních městských legend. Neexistují žádné ověřené případy, které by potvrzovaly jeho pravdivost v podobě, v jaké je vyprávěn. Urban legends nejsou zdrojem informací o reálném světě, ale cenným zdrojem poznání o lidském strachu, představivosti a způsobech, jakými si vysvětlujeme nejistotu.
Zdroje: BBC, Medium.com, EAP-IEA.org, University Press of Mississippi, BMJ.com
