Když se myšlenky začaly psát: proč písmo změnilo strukturu lidského myšlení

Před písmem: myšlení jako proud

V kulturách bez písma bylo myšlení plynulé, situační a kontextové. Informace nebyly ukládány jako izolované jednotky, ale jako součást příběhů, rituálů a vztahů. Vědění nebylo „někde“, ale probíhalo – při vyprávění, zpěvu, obřadu, rozhovoru.

Myšlenky se vracely v cyklech, ne v přímkách. Důležité věci se opakovaly, méně důležité mizely. Zapamatovatelnost nebyla vedlejší efekt – byla hlavním kritériem pravdivosti. To, co nešlo udržet v paměti, nemělo dlouhodobou hodnotu.

Písmo jako externí paměť

Se vznikem písma se objevila možnost uložit myšlenku mimo lidskou hlavu. To samo o sobě nebylo jen technickou inovací. Byl to kognitivní šok. Poprvé v historii bylo možné:

• vracet se k informaci beze změny,

• porovnávat tvrzení oddělená časem,

• pracovat s myšlenkami, které si autor sám nepamatoval.

Myšlení se přestalo spoléhat na rytmus a paměť. Začalo se opírat o záznam. A s tím přišla zásadní změna struktury.

Linearita, kterou si neseme dodnes

Písmo zavedlo do lidského myšlení linearitu. Slova se začala řadit za sebe. Věty získaly začátek a konec. Argumenty se mohly vrstvit, opravovat, přepisovat. Myšlenka už nemusela být „živá“, aby byla platná.

To umožnilo vznik zákonů, filozofických systémů, matematiky, vědy, i historie jako záznamu, ne jako vyprávění.

Ale zároveň to změnilo způsob, jakým mozek pracuje s informacemi. Místo celku začal analyzovat části. Místo vztahů sledoval posloupnosti. Místo paměti nastoupila interpretace textu.

Co písmo vzalo, aby mohlo dát

Psaní nám umožnilo myslet složitěji, ale za cenu ztráty určité formy intuice. V orálních kulturách byla znalost vždy propojená s nositelem – s jeho autoritou, zkušeností a odpovědností. V písmu se informace oddělila od člověka.

Text může přežít autora. Myšlenka může kolovat bez kontextu. To je obrovská výhoda – ale i riziko. Význam se začal přesouvat z paměti do interpretace. Pravda už nebyla „to, co si pamatujeme“, ale „to, co je napsáno“.

Než poprvé zaznělo HALÓ: jak svět komunikoval dávno před dráty, elektřinou a internetem

Mozek se přizpůsobil. A my s ním

Moderní neurověda potvrzuje, že čtení a psaní skutečně mění mozkovou aktivitu. Nejen co čteme, ale jak čteme, ovlivňuje strukturu pozornosti, schopnost abstrakce i způsob, jakým spojujeme informace.

Písmo z nás neudělalo chytřejší bytosti v absolutním smyslu. Udělalo z nás bytosti, které myslí jinak. Víc analyticky, méně cyklicky. Víc odděleně, méně celistvě.

A tento posun stále pokračuje.

Proč je tenhle zlom pořád aktuální

Kdykoli se změní způsob, jakým ukládáme informace, mění se i způsob, jakým myslíme. Písmo bylo první velké oddělení paměti od těla. Digitalizace je jeho pokračováním.

A právě proto dává smysl se k tomuto zlomu vracet. Ne z nostalgie. Ale proto, že každá nová paměťová technologie s sebou nese novou podobu myšlení.

Než poprvé zaznělo HALÓ: jak svět komunikoval dávno před dráty, elektřinou a internetem

Kouř jako kód: Když lidé posílali binární zprávy dávno před elektřinou

Představte si život bez mobilu a internetu: Jak se přenášela data, když hard diskem byl člověk sám

Holub, který zastavil dělostřelectvo: Nepravděpodobný hrdina první světové války. Cher Ami svým letem zachránil 200 životů

^{Zdroje: Big Think: 5 Big Moments in the History of Knowledge Transfer [článek], Research Gate: The History of Information Processing [výzkum], img ai generated leonardo ai}