Televizní soutěže měly být zábavou. Ale historie ukazuje, že se snadno mění v laboratoř lidské důvěry – a někdy i krutosti. Od zmanipulovaných kvízů padesátých let po vraha, který se smál do kamery ve jménu lásky. Příběhy televizních skandálů napříč desetiletími dokazují, že divákům často stačí jediné – uvěřit iluzi.
1. Zlatý věk televizních kvízů – a první velká lež
V 50. letech byla Amerika posedlá televizními soutěžemi. Kvízy jako The $64,000 Question nebo Twenty-One přitahovaly miliony diváků a slibovaly, že kdokoli se znalostmi může zbohatnout. Jenže realita byla jiná.
V roce 1958 vyšlo najevo, že producenti pořadu Twenty-One tajně dávali vybraným soutěžícím správné odpovědi, aby udrželi napětí a sledovanost. Když aféra praskla, následovalo veřejné slyšení v Kongresu a šok – Amerika si uvědomila, že televize není okno do pravdy, ale pečlivě napsaný scénář.
Tento skandál změnil pravidla televizního vysílání i důvěru publika. Poprvé se ukázalo, že médium, které mělo informovat a bavit, dokáže manipulovat emocemi stejně snadno jako politik či kazatel.
2. Rodney Alcala – vrah, který soutěžil o lásku
O dvě dekády později se televize ocitla ve stínu další noční můry. V roce 1978 se v populární americké seznamovací show The Dating Game objevil pohledný, charismatický muž jménem Rodney Alcala. Publikum ho milovalo – působil vtipně, sebevědomě, přitažlivě.
Nikdo tehdy netušil, že už měl za sebou sérii brutálních vražd. Alcala byl sériový vrah, který lovil své oběti pod záminkou fotografování. V době natáčení show byl dokonce vyšetřován policií.
Když se po letech jeho minulost odhalila, Amerika byla v šoku. Jak je možné, že se vrah dokázal dostat do televizního studia? Odpověď je znepokojivá: protože vypadal důvěryhodně.
Psychologové dnes tento případ používají jako ukázku fenoménu „masky normálnosti“ – schopnosti psychopatů napodobit emoce, charisma a empatii. Diváci viděli okouzlujícího muže. Kamera však snímala dokonalou iluzi člověka.
3. Když kašel znamenal milion
V roce 2002 otřásl Velkou Británií skandál, který by působil komicky, kdyby nešlo o obrovské peníze. Ve vědomostní soutěži Who Wants to Be a Millionaire? (u nás známé jako Chcete být milionářem?) si podplukovník Charles Ingram nechával napovídat zakašláním z publika.
Zdroj: YouTube
Soutěžící zvedl ruku, otázka zazněla, a když se ozval specifický kašel, věděl, že zvolil správnou odpověď. Podvod vyšel najevo a Ingram se stal „Coughing Major“ – symbolem lidské chamtivosti a geniality i zoufalství, které média dokážou vyvolat.
Televize, která měla být chrámem férové soutěže, se proměnila v divadlo signálů, triků a klamu.
4. Experiment s člověkem – japonský Nasubi
V 90. letech posunula Japonská televize hranice zábavy ještě dál. Reality show Susunu! Denpa Shonen zavřela komika jménem Nasubi do izolované místnosti, kde měl přežít jen díky věcem, které vyhrál v soutěžích z časopisů. Rok byl nahý, hladový, sám – a miliony diváků se bavily.
Nasubi se stal experimentem na lidské psychice. Věřil, že soutěží o cenu, ale netušil, že jeho utrpení je vysíláno do celého Japonska.
Televize vytvořila dokonalý paradox – reality show bez reality. Divák viděl autentické utrpení, ale s každým dalším dílem zapomínal, že sleduje skutečného člověka.
5. Televize, která hraje na city
S příchodem 21. století se televize proměnila. Romantické reality show jako The Bachelor nebo Love Island opustily tradiční soutěžní principy a zaměřily se na emoce, slzy a intriky. Producenti dnes vytvářejí „scénáře z pocitů“ – v zákulisí stojí tzv. „emoční režiséři“, kteří účastníky tlačí k dramatickým výpovědím nebo konfliktům.
Psychologické výzkumy ukazují, že tento typ formátu zvyšuje u diváků úroveň kortizolu i adrenalinu – mozek reaguje podobně, jako kdyby sledoval reálný konflikt. Emoce se stávají produktem.
Tato televizní romantika se opět vrací i na české obrazovky. Formát The Bachelor, který v zahraničí vyvolal řadu debat o manipulaci a etice reality show, se znovu chystá do tuzemského vysílání. Po dekádách výzkumů, které upozorňují, jak silně tyto pořady ovlivňují vnímání vztahů i sebepojetí diváků, je zřejmé, že touha po iluzi vítězí nad rozumem.
➡️ Čtěte víc v článku: Druhá série Bachelor Česko nabídne světový unikát, nadšená je i Zorka Hejdová
Možná jsme se z minulých skandálů nepoučili. Anebo jsme prostě zapomněli, že i kamera může lhát – jenom elegantněji než kdy dřív.
Důvěra jako měna zábavy
Od zmanipulovaných kvízů po vraha v seznamovací show se ukazuje jedno: televize je zrcadlo, které nikdy neodráží realitu, ale to, co si přejeme vidět.
A čím dokonalejší je obraz, tím snadněji mu uvěříme.
Zdroje a literatura
Federal Bureau of Investigation (FBI). Famous Cases: Rodney Alcala. FBI Archives, 2010–2021.
CNN. “Rodney Alcala, ‘The Dating Game Killer,’ dies in California prison.” CNN U.S., July 24, 2021.
The New York Times. “Rodney Alcala, Serial Killer Known as ‘The Dating Game Killer,’ Dies at 77.” July 24, 2021.
The Guardian. “Rodney Alcala, ‘Dating Game Killer,’ dies aged 77 in California.” July 24, 2021.
Los Angeles Times. “Rodney Alcala sentenced to death for 1970s murders.” February 26, 2010.
BBC News. “Who Wants to Be a Millionaire? Coughing Major found guilty of cheating.” April 2003.
Psychology Today / Dr. Katherine Ramsland. The Dating Game Killer and the Mask of Sanity. July 2021.
Nippon TV Archives. Susunu! Denpa Shonen – Nasubi Isolation Experiment (1998–1999).
American Psychological Association (APA). Reality Television and Emotional Manipulation: Behavioral Effects on Audiences, Journal of Media Psychology, 2020.
