Na stole měl hranol, svíčku a pergamen. Zatímco Evropa se teprve vzpamatovávala z chaosu, on v tichosti formuloval zákon lomu světla, který později proslavil Isaac Newton.Jenže zatímco Newton se stal ikonou, jméno Marci zmizelo v zaprášených knihovnách.
Lékař, fyzik a vizionář z Prahy
Jan Marek Marci se narodil roku 1595 v Lanškrouně do měšťanské rodiny a brzy se stal jedním z nejvzdělanějších mužů své doby. Vystudoval pražskou univerzitu, kde později působil jako profesor lékařství a rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity. Byl nejen lékařem, ale i fyzikem, matematikem a hudebníkem – renesančním člověkem v plném slova smyslu.
Jeho lékařská kariéra ho přivedla až na císařský dvůr, kde působil jako osobní lékař Ferdinanda III.
Ale zatímco u dvora léčil tělo, ve své pracovně zkoumal tajemství světla, pohybu a duše.
Světlo jako klíč k vesmíru
V době, kdy většina učenců považovala světlo za „božský dech“, Marci k němu přistupoval jako k fyzikálnímu jevu. Prováděl optické pokusy s hranoly a čočkami, zkoumal, jak se světlo láme při přechodu mezi různými prostředími, a všiml si, že úhel lomu závisí na hustotě látky a vlnové délce.
V roce 1648 vydal dílo „Thaumantias, Liber de arcu coelesti“ („Zázrak přírody – kniha o duze“), v němž popsal, že duha vzniká dvojím lomem a odrazem světla v kapce vody. Tím de facto formuloval princip lomu a rozkladu světla, který o čtyřicet let později proslavil Newton.
Marci tehdy napsal: „Světlo, když prochází sklem, mění svůj běh jako hudba svůj tón.“ Dnes se tento popis považuje za jeden z prvních pokusů spojit fyziku s vlnovou teorií.
Když Newton mlčel
Když Isaac Newton v roce 1672 představil svou slavnou teorii rozkladu světla, citoval mimo jiné i Keplera a Descarta. Ale jméno Marci chybělo. Přesto je doloženo, že Newton měl přístup k výtisku jeho knihy – dnes uložené v knihovně Trinity College v Cambridge.
Někteří historici vědy se domnívají, že Newton Marciho práci znal, ale v době národních a jazykových bariér nebyl pražský učenec považován za relevantního autora. Jeho texty byly psané v latině a vydávané v Praze, mimo hlavní centra vědy. Díky tomu se stalo, že objev, který mohl změnit dějiny fyziky, zapadl mezi válečné kroniky.
Marci a tajemství mysli
Na rozdíl od Newtona nebyl Marci jen fyzik. Zajímal se i o mechaniku lidského mozku a vnímání – jeho spis De proportione motus (1639) popisuje pohyb těles, ale i přenos myšlenek v lidském těle.
Byl jedním z prvních, kdo uvažoval o nervových drahách jako o kanálech informací.
Jeho teorie byla sice metafyzická, ale předznamenala pozdější koncepty neurofyziologie.
Vědecký historik J. P. Ziegler ji nazval „prvním mostem mezi anatomií a psychologií“.
Vědec, kterého pohřbila válka
Marci žil v době, kdy Praha ztrácela svůj význam jako střed Evropy. Třicetiletá válka zničila laboratoře, univerzity i knihovny. Jeho rukopisy byly rozptýleny, část se ztratila při obléhání Prahy Švédy.
Zatímco Newton měl klid v Cambridgi, Marci pracoval v troskách a chaosu – a přesto dokázal formulovat zákony světla, pohybu i optiky.
Zemřel roku 1667, zapomenutý, pohřben v Praze u sv. Jiljí. Jeho spisy se objevily znovu až o dvě století později – a tehdy se svět poprvé začal ptát, jak je možné, že Newton nebyl první.
Co mu zůstává dlužno
Dnes nese Marciho jméno kráter na odvrácené straně Měsíce – Marci crater, a v Praze i Centrum aplikované optiky, které pokračuje v jeho odkazu. Ale v učebnicích ho stále nenajdeme.
Přitom jeho myšlení bylo revoluční: spojovalo vědu a filozofii, optiku a hudbu, tělo a mysl. Jeho zákony se později staly základem pro spektroskopii, lomení světla i vývoj čoček, které dnes využíváme v teleskopech i lékařských přístrojích.
Český Newton, který pracoval ve stínu
Newton měl výhodu anglického impéria, tisku a podpory královské společnosti. Marci měl jen svíčku, hranol a nespoutanou zvídavost. A přesto viděl totéž, co Newton – o čtyřicet let dřív.
Jeho život je důkazem, že génius nemusí být slyšet, aby změnil svět. Stačí, když světlo jeho myšlenek jednou znovu dopadne na správné místo.
Zdroje:
Kůrka, Pavel. Jan Marek Marci z Kronlandu a jeho význam pro dějiny fyziky. Časopis pro dějiny věd a techniky, roč. 31, 1998.
Encyclopaedia Britannica. Jan Marek Marci (Johannes Marcus Marci). London: Encyclopaedia Britannica, 2022.
Thaumantias, Liber de Arcu Coelesti (1648). Manuskript uložený v Národní knihovně ČR.
Oxford University Press. Oxford Dictionary of Scientists. 8th Edition, 2019