Karahan Tepe – bratr slavného Göbekli Tepe
Na vyprahlých kopcích jihovýchodního Turecka, v oblasti Şanlıurfa, se po více než 11 000 letech ticha objevila lidská tvář vytesaná do kamene.
Objev z lokality Karahan Tepe, oznámený tureckým ministerstvem kultury, může být nejstarším známým autoportrétem v dějinách lidstva – a zároveň klíčem k pochopení okamžiku, kdy se člověk poprvé podíval sám na sebe.
Karahan Tepe je součástí rozsáhlého archeologického komplexu Taş Tepeler („Kamenné kopce“), kam patří i slavné Göbekli Tepe – nejstarší známé svatyně světa. Jenže Karahan Tepe je ještě o několik staletí starší.
Od začátku vykopávek v roce 1997 zde archeologové objevili přes 260 kamenných sloupů zdobených reliéfy hadů, lišek, supů a lidských končetin. Ale až teď se poprvé objevila tvář – motiv, který na těchto monumentech dosud chyběl.
Když kámen dostane tvář
Nově odkrytý T-tvarovaný pilíř měří asi 1,4 metru a nese reliéf lidského obličeje – s vysokým čelem, hlubokými očními důlky a rovnými rysy nosu.
Podle vedoucího výzkumu profesora Necmi Karula jde o zcela unikátní zobrazení člověka: „Toto byl jediný prvek, který jsme dosud na pilířích nenašli. Karahan Tepe nás učí, že žádný objev není konečný.“
Pilíř byl nalezen v prostoru s běžnými nástroji – kamennými mlýnky či žernovy. To naznačuje, že místo mohlo mít rituálně-domácí charakter, tedy spojení každodenního života s duchovní symbolikou.
Symbolika těla a zrození „já“
Na rozdíl od jiných nalezišť, která zobrazují převážně zvířata či abstraktní tvary, Karahan Tepe odhaluje člověka, který si začíná uvědomovat sám sebe.
Ruce, končetiny, falické tvary – a nyní i tvář – ukazují, že obyvatelé těchto neolitických svatyní vnímali lidské tělo jako posvátný jazyk.
V jedné komoře bylo nalezeno jedenáct kamenných falických symbolů, pravděpodobně spojených s rituály plodnosti. V kombinaci s nově objevenou tváří vytvářejí obraz kultury, která už rozuměla pojmu identita a individualita.
(Spekulace, označeno): Pokud je rytina skutečně autoportrétem, pak jde o nejstarší pokus člověka zachytit vlastní tvář – pradávné „selfie“ vytesané do kamene více než 10 000 let před vznikem písma.
Starší než zemědělství
Význam objevu ale přesahuje samotné umění.
Karahan Tepe naznačuje, že víra a symbolika předcházely zemědělství, nikoli naopak. Profesor Karul k tomu říká: „Zemědělství není příčinou, ale důsledkem usedlého života.“
To znamená, že lidé nejprve začali stavět a věřit – a teprve potom pěstovat a sklízet.
Kamenná tvář se tak stává symbolem zrodu lidského vědomí, tvořivosti a sebereflexe – okamžiku, kdy se člověk stal tvůrcem, nikoli jen přeživším.
Hlasy z minulosti
Turecký ministr kultury Mehmet Nuri Ersoy označil nález za „první příklad neolitického člověka, který se vytesal na T-tvarovaný pilíř“. Je to pohled zpět do éry, kdy se rodila myšlenka „já“ – a možná i první chvíle, kdy si člověk položil otázku: Kdo jsem?
Ať už byl tvůrce anonymní lovec, šaman nebo kamenný sochař, jeho obličej teď znovu hledí přes 11 000 let času – a dívá se přímo na nás.
Zdroje: IFL Science, The Art Newspapert, Turkish Archaeo News, Heritage Daily, Foto Turkey's Ministry of Culture and Tourism
