Její jméno dnes zná jen málokdo. V 16. století však její kniha kolovala po Itálii v opakovaných vydáních.
Tajemná autorka
Isabella Cortese je spojována s dílem I secreti della signora Isabella Cortese, poprvé vydaným v Benátkách roku 1561. Text obsahoval recepty na výrobu parfémů, léčiv, kovových směsí i barviv. Nešlo o pouhou sbírku domácích rad – publikace pracovala s postupy, které dnes označujeme jako proto-chemické.
Otázka, zda Isabella skutečně existovala jako konkrétní historická osoba, zůstává otevřená. Někteří badatelé se domnívají, že jméno mohlo být pseudonymem. Jiní argumentují, že ženské autorství bylo v dané době méně výhodné a proto bylo zahaleno do určité míry tajemství.
Ať už byla Cortese konkrétní osobou či literární konstrukcí, samotný text dokládá aktivní účast žen na předmoderním experimentování.
Alchymie jako předstupeň chemie
Renesanční alchymie nebyla pouze mystickou disciplínou. Byla také praktickou technologií práce s materiálem. Destilace, extrakce, rafinace kovů či výroba pigmentů představovaly experimentální procesy vyžadující pozorování, opakovatelnost a technickou zručnost.
V této oblasti nebyla hranice mezi „vědou“ a „řemeslem“ pevně stanovena. Ženy se často pohybovaly právě v tomto prostoru – v domácích laboratořích, při výrobě léčiv či kosmetiky.
Cortese tak zapadá do širší tradice ženské experimentální kultury, která zůstala dlouho mimo oficiální vědecké dějiny.
Popularita a vliv
Kniha byla vydávána opakovaně, což naznačuje, že existovala čtenářská poptávka. Text byl praktický, srozumitelný a zaměřený na konkrétní postupy. Právě tato kombinace jej odlišovala od čistě teoretických traktátů.
Je důležité si uvědomit, že renesanční věda nebyla institucionalizovaná tak, jak ji známe dnes. Univerzitní struktury byly převážně mužské, ale experimentální kultura probíhala i mimo jejich rámec.
Přepis dějin vědy
Isabella Cortese nepředstavuje izolovaný případ. Historie vědy postupně odhaluje další jména žen, které pracovaly s materiálem, léky či přírodními látkami dávno před 19. stoletím.
Jejich příspěvky byly často marginalizovány, anonymizovány nebo připisovány mužským kolegům. Moderní historiografie se snaží tuto perspektivu korigovat.
Cortese je symbolem toho, že vědecká aktivita žen není moderním vynálezem. Je pouze moderněji dokumentována.
Proč je její příběh důležitý
Debata o zastoupení žen ve vědě bývá někdy rámována jako otázka současné rovnosti. Případ Isabelly Cortese však ukazuje, že jde i o otázku historické paměti.
Věda nikdy nebyla čistě mužským projektem. Byla projektem lidským – jen ne všechny hlasy byly zaznamenány stejně hlasitě.
A právě proto stojí za to se k těmto zapomenutým jménům vracet. Ne kvůli symbolice, ale kvůli přesnějšímu obrazu minulosti.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroj: Britannica, World History, img ai generated leonardo ai
