Zapomenuté technologie antiky
Římský beton obsahuje mikroskopické vápenaté „zárodky“, které při prasknutí reagují s vodou a znovu vytvářejí krystalickou strukturu. Jinými slovy: materiál dokáže zahojit vlastní trhliny. Moderní výzkum MIT potvrdil, že tento proces není náhoda, ale důsledek složení s vulkanickým popelem. Některé římské přístavy stojí dva tisíce let v mořské vodě – prostředí, které moderní beton rozkládá během desetiletí.
Nejtemnější poušť světa – Atakama
Na některých místech Atakamy nebyl zaznamenán měřitelný déšť více než 400 let. Vlhkost vzduchu může klesnout pod 1 % a UV index zde dosahuje hodnot, které překračují běžné planetární limity. Přesto zde existují mikroorganismy schopné přežít téměř bez vody, s metabolickými mechanismy využívajícími stopové chemické sloučeniny z atmosféry. Atakama je tak přirozeným modelem pro výzkum možného života na Marsu.
Vesmírná voda – Pluto
Modely založené na datech sondy New Horizons naznačují, že pod ledovou krustou Pluta může existovat oceán hluboký až 150–200 kilometrů. Pro srovnání: průměrná hloubka oceánů na Zemi je 3,7 kilometru. Pokud tato hypotéza platí, pak má Pluto více kapalné vody než všechny pozemské oceány dohromady – jen je ukrytá pod vrstvou ledu silnou desítky kilometrů.
Zvířata jako inženýři
Gekon drží na skle díky milionům mikroskopických struktur, které využívají van der Waalsovy síly – slabé fyzikální interakce mezi molekulami. NASA tuto strategii převzala při vývoji suchých přilnavých systémů pro robotiku. Evoluce tak vyřešila problém adheze bez chemických lepidel miliony let před člověkem.
Nejčistší voda na Zemi
V některých jezerech na Novém Zélandu dosahuje horizontální viditelnost pod vodou až 80 metrů. Taková čistota je možná jen v oligotrofních podmínkách – s minimem živin, planktonu i organických částic. Voda se zde stává téměř neviditelným médiem a optické jevy určují výhradně fyzikální vlastnosti světla a minerální složení dna.
